Poslední předprázdninová akce nás po mnoha letech zavedla na Rejvíz. Tentorkáte jsme s z něj ovšem neputovali ani do Zlatých Hor, ba ani na Zlatý chlum a do Jeseníku. Tentokráte jsme se vydali do pro většinu z nás neznámé oblasti Medvědské hornatiny rozprostírající se mezi Rejvízem a Vrbnem pod Pradědem. Základní trasa nás vedla z Rejvízu víceméně jižním směrem. Prvním zajímavým místem na této trase bylo Velké Mechové jezírko, které si mnozí z nás i prohlédli. Díky relativně brzkému příjezdu na Rejvíz a pošmournému počasí jsme zde byli sami…Od tohoto jezírka jsme se vydali k Bublavému prameni a od něj prvním větším stoupáním tohoto dne, které nás dovedlo až ke skalním útvarům na Kazatelnách a posléze i na stejnojmenný vrchol. Z něj nás čekalo klesání, které nás dovedlo až do údolí Černé Opavy k Opavské chatě a Ruskému hřbitovu nedaleko ní. I tento hřbitov věnovaný zajatcům z období druhé světové války si někteří z nás prohlédli.
Od Opavské chaty jsme pokračovali k lokalitě zvané Kristovo loučení. Zde došlo k dělení těch, kteří si vybrali tuto základní variantu. Ti méně odvážní pokračovali stále po značené trase až k rozcestí Pásmo Orlíka a odtzd pod Medvědím vrchem kolem Solné boudy, nad zříceninou hradu Rabenštejn až do Železné a odtud již jednoduše do Vrbna pod Pradědem. Ti odvážnější se pod vedením vedoucího celého výletu vydali vstříc vrcholům, kterým vládnou orli a medvědi. Nejprve jsme cestou necestou vystoupali k orlům na vrchol Orlíku. Z něj pak již jednoznačnou hřebenovou neznačenou pěšinou do sedla mezi Orlíkem a Medvědím vrchem a odtud na vrchol Medvědího vrchu, který je nejvyšším vrcholem této zapomenuté a takřka liduprázdné části Hrubého Jeseníku.
Na vrcholu nás kromě liduprázdna přivítala úspěšně se množící smečka jesenických medvědů. Ti, kteří předem nečetli informace k tomuto zájezdu, byli z jejich přítomnosti mírně v šoku…Ovšem tito medvědi jsou přítulní a hodní, takže nám nic neprovedli. K nim došla i další menší skupinka, která vynechala vrchol Orlíků a vystoupala pouze sem. Po tomto zpestření jsme pokračovali po hřebeni k předvrcholu Medvědího vrchu s menší skalkou a hezkým výhledem. Od něj nás čekalo klesání ke skalnímu městečku zvanému Foglarovy skály, od něhož to byl jen kousek k lovecké Jánské chatě. Za ní si někteří z nás ještě odskočili na vrcholek Pytláku s dalšími skalami a výhledem a poté nás čekal strmý sestup k Františkově chatě, kde jsme pouze překřížili asfaltovou lesní cestu a pokračovali dále v sestupu, který nás přivedl až dřevěné kapli Panny Marie Sněžné nad osadou Železná, od níž jsme měli jako na dlani i samotnou osadu Železná. Do ní jsme následně již po široké lesní cestě bez větších problémů sestoupili a následně již zanedlouho došli i do cíle všech dnešních tras, kterým bylo město Vrbno pod Pradědem.
Střední a kratší trasa vedli pouze po úpatí Medvědské hornatiny kolem toku Černé Opavy. Střední trasa z Rejvízu, krátká z Horního Údolí přes jeden menší kopec. Ti z nás, kteří si vybrali tyto varianty, si užili pohodovou procházkou opět takřka liduprázdným krajem, kde si prohlídli Lurdskou jeskyni, prošli pod skromnými zbytky hradu Drakov a i několika řopíků.
Nakonec jsme všichni úspěšně došli až do Vrbna pod Pradědem, kde jsme našli i nějakou tu hospůdku k posezení a občerstvení.
