Tatry – nejmenší velehory Evropy a zároveň nejvyšší pohoří celých Karpat. Dělí se na Západní a Východní Tatry, přičemž Východní Tatry jsou tvořeny Vysokými a Belianskými Tatrami. Nejvyšším vrcholem celých Tater a zároveň i nejvyšším vrcholem Slovenska je Gerlachovský štít (2 655 m), na polské straně je to hraniční vrchol Rysů (2499 m), což je zároveň nejvýše položený pěšky všem dostupný vrchol celých Tater (výše se lze dostat jen lanovkou na Lomnický štít). Vysoké Tatry jsou prakticky celé tvořené žulami, v Západních Tatrách se setkáme nejen s žulou, ale v nemalé míře i s vápencem a dolomitem, Belianské Tatry jsou poté takřka výhradně tvořeny vápencem. V rámci těchto hor můžeme narazit na endemity jak mezi rostlinami (např. pryskyřník vysokotatranský, světlík bezosinkatý (v současnosti pouze v Zadné Tiché a Tomanové dolině v Západních Tatrách), ze zvířat je to např. kamzík horský tatranský a svišť tatranský. Z dalších velkých zvířat se zde vyskytuje medvěd hnědý brtník, vlk obecný, tys ostrovid, kočka divoká, orel skalní, sokol stěhovavý. Celé pohoří je protkáno sítí značených tras, mimo ně je volný pohyb běžných turistů oficiálně zakázán. Turistika v těchto horách se pohybuje od nenáročných procházek dolinami až po náročné vysokohorské výstupy, kde i ve vrcholném létě můžeme narazit na sněhová pole a ty nejnáročnější jsou pak zajištěny řetězy, lany – nejznámější a nejnáročnější takovou cestou je Orla Perć na polské straně Tater, na slovenské straně pak přechody přes vysokohorská sedla (Sedielko, Priečne sedlo, Prielom, Poľský hrebeň, Bystrá lávka a některé úseky hřebene v Roháčích, uměle zajištěný je i výstup na Jahňací štít). V polské části Tater v Kościeliské dolině se nacházejí i volně přístupné jeskyně. I když jsou tyto velehory svou plochou malé, narazíme zde i v rámci značených tras kromě doslova přelidněných oblastí i na trasy, kde davy turistů nelze očekávat. V rámci našeho pobytu navštívíme všechny tři části Tater (Vysoké, Belianské a Západní) a zároveň i slovenskou a polskou část Tater. Zdatnější z nás se pokusí vystoupit i na některá vysokohorská turisticky přístupná sedla a štíty, ti méně zdatní si užijí krásy tatranských dolin (ale i pro ty budou připraveny varianty tras, které je dovedou až na snadnější a relativně snadno dostupné horské vrcholy). V polské části Tater se za vstup do hor platí vstupné (8 / 4 zlotých), je možné, že bude zpoplatněný i vstup do slovenské části Tater.
Ždiar – obec se zhruba 1400 obyvateli nacházející se na rozhraní Belianských Tater a Spišské Magury, Největší zajímavostí obce je zachovalá lidová architektura s dřevěnými domy a je zde silně zachovalý i goralský folklór. V obci se nachází Muzeum Ždiarsky dom, nad obcí ve Spišské Maguře pak megalomanský areál Bachledova dolina (taková menší obdoba Dolní Moravy pod Králickým Sněžníkem včetně Stezky v oblacích).
Bielovodská dolina – jediné údolí alpského typu v Tatrách. Ve skutečnosti nejde o jedno samostatné údolí, ale o rozsáhlý komplex vzájemně propojených dolin na polsko-slovenském pomezí, přičemž samotná Bielovodská dolina je její hlavní slovenskou větví, na polské straně je pak hlavní větví Dolina Rybiego Potoku. Z těchto hlavních dolin poté vybíhají mnohé další doliny (na polské straně např. Dolina Roztoki a na ní navazující Dolina 5 Stawów Polskich, na slovenské straně např. Ťažká dolina či Kačacia dolina. Celý komplex těchto dolin zajímá obrovskou plochu – jižní hranici tohoto komplexu dolin tvoří hlavní hřeben Vysokých Tater od Svinice přes Hladké sedlo, Szpiglasowy Wierch (Hrubý vrch), Rysy, Zadný GerlachPolský hrebeň, Východná Vysoká, Prielom a Malý Javorový štít, na severu je to pak boční hřeben Svinice se stezkou Orla Perć, na západě potom boční hřeben Široké vybíhající na jich z Malého Javorového štítu. V tomto rozsáhlém komplexu dolin nalezneme i větší množství horských jezer včetně největšího (Morskie Oko) a nejhlubšího (Czarny Staw pod Rysmi) jezera celých Tater a překrásných 5 Stawów Polskich (5 jezer v horní části stejnojmenné doliny), na slovenské straně tohoto komplexu dolin je to pak např. Litvorové či Zamrznuté pleso. Rovněž se zde nacházejí největší vodopády slovenské části Tater (Ťažký vodopád – turisticky nepřístupný) a polské části Tater (vodopád Siklawa). Zároveň platí, že polská část tohoto komplexu dolin je hojně navštěvována, slovenská část se samotnou Bielovodskou dolinou je naopak prakticky liduprázdná a pokud zde už na turisty narazíme, tak to budou nejspíše Poláci.
Javorová dolina – o něco menší soused Bielovodské doliny nacházející se na rozhraní Vysokých a Belianských Tater. I tato dolina je neuvěřitelně krásná, dlouhá a rovněž liduprázdná.
Sedielko (2 376 m) – nejvýše položené turisticky přístupné sedlo celých Tater oddělující od sebe dva světy – liduprázdnou Javorovou dolinu na severní straně Tater a občas až přelidněnou Malou Studenou dolinu s Téryho chatou na jižní straně Tater. I přesto, že jde o poměrně úzké sedlo jsou z něj krásné výhledy nejen na jeho nejbližší okolí, ale i na o něco vzdálenější vrcholy včetně Gerlachovského štítu.