Nejbližší výlet

Výlet č. 14 Krkonoše
Datum:      7. – 14. 8. 2021

Našim nejbližším zájezdem bude týdenní pobyt v Krkonoších. Je to zároveň naše první letošní vícedenní akce – jarní akci na Tišnovsko jsme museli v tomto divném pandemickém období zrušit.
Pandemie, přesněji protipandemická opatření nás budou doprovázet i na začátku srpna – jak jistě víte, pro vstup do restaurací, hradů, zámků a podobně je nutné mít splněnou alespoň jednu z těchto podmínek:

  • být naočkovaný (tzn. mít 14 dnů po poslední dávce vakcíny)
  • být v ochranné lhůtě 180 dnů po prodělání covidu
  • absolvovat PCR test – je platný 7 dní
  • absolvovat antigenní test – je platný 72 hodin

Podrobnější informace najdete na stránkách https://covid.gov.cz/opatreni , žádám o dodržování základních podmínek, abychom si vzájemně nezkazili týdenní pobyt v krásné přírodě.

Informace k samotnému zájezdu:

Mapa: KČT 22 Krkonoše
Vedoucí: H + J Kubinovi
Odjezd: Karviná 6:00          Petřvald 6:20             Havířov: 6:30            Ostrava 6:40

Sobota 7. srpna

Cesta do Benecka.
Zastávka v Hrádku u Nechanic. Možnosti:

  • prohlídka parku – zdarma
  • procházka na Jehlický vrch (2,5 km)
  • prohlídka zámku dle okruhu
  • Medové slavnosti na nádvoří – vstup 60,- Kč

Zajímavá místa:
ZÁMEK Hrádek u Nechanic ve stylu romantické windsorské gotiky vznikl v letech 1839 – 1857 jako reprezentační sídlo šlechtického rodu Harrachů. Jeho stavebníkem byl František Arnošt hrabě z Harrachu a jako autora projektu stavby si vybral anglického architekta E. B. Lamba. Autorem interiérových návrhů a úprav a také stavitelem zámku byl vídeňský architekt Karl Fischer. Zámek tvoří dvojice patrových křídel, vzájemně svírajících úhel cca 110° a vybíhajících z ústřední, věžovité části tak, že půdorys zámku připomíná široce otevřené písmeno „V“. Půdorys je dále ozvláštněn řadou rizalitů (průčelí stavby). Silueta zámku je bohatě promodelována pomocí cimbuří. Zámek má velmi ploché, střechy, které jsou navíc skryty za atikovými nástavci. V levé části zámku siluetu doplňuje věž. Zámecké interiéry mají převážně novorenesanční vzhled. Některé části místností (stropy, obklady, portály) byly na zámek svezeny z jiných harrachovských sídel a pocházejí i z 16. století. V zámku se nachází jedinečný soubor nábytku, obrazů a mnoho dalších hodnotných uměleckořemeslných předmětů. Nedlouho po dostavbě zámku byla svedena v okolí bitva u Hradce Králové. V samotném zámku byl tehdy zřízen vojenský lazaret. Roku 1945 byl zámek na základě tzv. Benešových dekretů znárodněn. Od roku 1953 byl zámek zpřístupněn veřejnosti, v roce 2001 prohlášen Národní kulturní památkou. Zámek je nejen nejmladším neogotickým zámkem v České republice, ale patří k nejmladším zámeckým stavbám v České republice vůbec.
ZÁMECKÝ PARK – okolí zámku bylo současně s výstavbou upraveno jako anglický park. V části vznikla též obora a bažantnice. Nyní je zámecký park využíván také jako golfové hřiště. V parku je několik chráněných památných dubů, např. dub u Rokytníka, jehož objem kmene je 500 cm.
JEHLICKÝ VRCH  – 302 m, oblíbená turistická zastávka nabízí příjemné oddechové místo a široký krajinný rozhled od Českého ráje přes Zvičinu až po Krkonoše.
 BENECKO – je krkonošská obec, nacházející se na Jilemnicku, v severovýchodní části okresu Semily. Žije zde přibližně 1100 obyvatel. Benecko je prvně zmiňováno roku 1628 jako Benešsko, tedy sídlo Benešovo. Dalším výkladem vzniku jména je místní legenda o poustevníkovi řádu sv. Benedikta, který sídlil poblíž Jindrovy skály, v místech, kde nyní stojí kaplička, zasvěcená sv. Hubertovi. Obyvatelstvo, na rozdíl od většiny Krkonoš převážně české, se zabývalo převážně zemědělstvím a ručním tkalcovstvím, v některých částech obce i domácí výrobou bižuterie. Ke zlomu došlo až s rozvojem turistiky a zimních sportů koncem 19. století. První lyže v regionu byly vyrobeny na pile v Dolních Štěpanicích sekerníkem Vondrákem z bukového dřeva podle vzoru skijí lesníků hraběte Harracha. Tento typ se ale v podmínkách kopcovitého terénu příliš neujal pro svoji váhu a další výrobci lyží (Faistaurer, Erlebach) již volili dřevo jasanové.  Hrabětem Harrachem byl zřízen hotel Zlatá Vyhlídka, rodina Kubátova vybudovala hotel Kubát. Mezi významné podnikatele patřili Ludvík Erlebach (Martinova bouda), Bohumil Rychtr (Rychtrova bouda), či Antonín Faistauer (hotel Krakonoš). Rozvoji turistického ruchu napomohla i Harrachem zřízená rozhledna na vrchu Žalý s připojenou restaurací. Restaurace později během okupace vyhořela a byla obnovena až v roce 2008.

Neděle 8. srpna

Trasa:             Špindlerův Mlýn – Sněžné Jámy – Špindlerův Mlýn
Délka:            25 km (8,5 hod)
Trasa:             Špindlerovka – Sněžné Jámy – Labská – Medvědín – Špindlerův Mlýn
Délka:            20 km (7 hod)
Trasa:             Špindlerovka – Sněžné Jámy – Špindlerův Mlýn
Délka:            18 km (6 hod)
Trasa:             Špindlerovka – Mužské kameny– Špindlerův Mlýn
Délka:            8 km (3 hod)

Zajímavá místa:
ŠPINDLERŮV MLÝN – Špindlerův Mlýn (německy Spindlermühle) je nejnavštěvovanější horské středisko. Žije zde přibližně 1100 obyvatel. Leží v nadmořské výšce 575 –1555 m. Nejvyšším bodem obce je Luční hora, druhá nejvyšší hora České republiky. Leží při soutoku řeky Labe a Svatopetrského potoka. Nejstarší dochovaný záznam o Špindlerově Mlýně pochází z počátku 16. století, kdy několik chalup sloužilo jako útočiště horníkům pracujícím v nedalekých hutích, které zpracovávaly železnou rudu. Těžba rud stříbra, mědi a arsenu přilákala Kryštofa z Gendorfu, který posléze získal vrchlabské panství a výrazně se zasloužil o to, aby bylo Vrchlabí roku 1533 povýšeno na horní město. O sto let později, v roce 1621, dokonce putoval do Prahy ze Svatého Petra náklad mědi a stříbra cca za 10.000 zlatých. V 17. století těžbu přerušila třicetiletá válka. Poté doly změnily majitele, ale snahy těžbu obnovit se ukázaly marné. Poslední pokusy o znovuobnovení těžby proběhly na začátku 20. století.
Od počátku 19. století se ve Špindlerově Mlýně začal rozvíjet cestovní ruch. V druhé polovině 19. století došlo k proměně několika opuštěných chalup na horské letovisko. Ke zvýšení dostupnosti celé oblasti přispělo zbudování silnice z Vrchlabí v roce 1872. Roku 1888 zde začaly fungovat lázně. Na konci 19. století, bylo na území Špindlerova Mlýna celkem 18 hotelů a restaurací. Cestovní ruch (pohostinství) tak pomalu začal nahrazovat pastevní  i těžební hospodářství.
Do 20. století zde bylo populární trávit čas především v létě, postupně se zde začaly provozovat i zimní sporty. První sedačková lanovka zde byla zprovozněna v roce 1947, vedla ze Svatého Petra na Pláň. K roku 2016 zde bylo celkem 43 hotelů, 134 penzionů a 23 horských bud. Lůžková kapacita se pohybuje kolem 10 tisíc lůžek. Lyžařské a běžecké tratě jsou v provozu až 5 měsíců v roce. Profesionálně upravované sjezdové tratě různého stupně obtížnosti dosahují celkové délky 25 km. Špindlerův Mlýn nabízí mnoho atrakcí i v létě. Jsou zde ideální podmínky pro pěší turistiku a horská kola. Špindlerův Mlýn se stal křižovatkou turistických tras. V samotném centru města začíná nejstarší turistická trasa v Krkonoších, Harrachovská cesta. Ta vede na Labskou boudu.  Okolí Špindlerova Mlýna lze projít po turistických trasách přes Horní Mísečky, pramen Labe, Sněžné jámy a Labskou boudu. Na jihovýchodě vede turistická trasa na Výrovku nebo na Friesovy boudy a chalupu Na Rozcestí. Ze Špindlerova Mlýna vede vcelku přímá turistická trasa na Sněžku
ŠPINDLEROVA BOUDA – Špindlerova bouda leží 4 kilometry severozápadně od Špindlerova Mlýna pod kopcem Malý Šišák v nadmořské výšce 1198 metrů. Místo je ideálním východiskem turistických tras, například cesty česko-polského přátelství na Pomezní Boudy. Za II. sv. války sloužila Špindlerova bouda jako internační tábor pro zajaté důstojníky z řad francouzské, britské a americké armády. Původní bouda byla postavena Františkem Špindlerem v roce 1784. Bouda dvakrát vyhořela a to v letech 1826 a 1885, po požárech však byla vždy opravena. Roku 1914 byla k boudě přivedena 8 kilometrů dlouhá silnice z Špindlerova Mlýna. V současné době bouda slouží jako hotel.
DÍVČÍ KAMENY – 1414 m, vrchol se žulovými skalisky s balvanovými a suťovými poli. Vrcholové skály měří až 8 m a nabízejí výborné panoramatické výhledy. Název získaly díky pověsti, podle které zde zahynula mladá pastýřka.

MUŽSKÉ KAMENY -1415 m, je hora ležící na česko-polské hranici. Na vrcholu jsou výrazná žulová skaliska s balvanovými a suťovými poli. Vrcholové skály se táhnou v délce přes 50 metrů, na výšku měří 10-11 metrů a nabízejí výborné panoramatické výhledy.

SNĚŽNÉ JÁMY – polsky Śnieżne Kotły jsou mohutné ledovcové kary na severním a východním svahu Vysoké pláně na slezské straně Krkonoš. Jáma na severním svahu se jmenuje Malá Sněžná jáma – 550 m dlouhá, 400 m široká a 300 m hluboká, na východním svahu je Velká Sněžná jáma – 800 m dlouhá, 600 m široká a 300 m vysoká, na jejímž dně se nacházejí ledovcová jezírka Śnieżne Stawki. Sněžné jámy jsou výborným příkladem alpské krajiny, zastoupené řadou vzácných rostlin např. lomikámen sněžný, lomikámen vstřícnolistý.

VYSÍLAČ -roku 1837 zde bylo postaveno provizorní přístřeší. Po roce 1858 zde již stála kamenná budova s kapacitou 20 lůžek a 50 míst v restauraci. Roku 1896–97 zde byl postaven několikapatrový hotel s 44 dvoulůžkovými pokoji a s vyhlídkovou věží. Roku 1944 zde byla umístěna radiolokační stanice s anténami na jižní straně. Z důvodů podobnosti s královským hradem v Krakově začali Poláci budově říkat Wawel. Roku 1950 Polský klub turistů PTTK zprovoznil v budově bývalého hotelu bufet s několika lůžky. V této době se budova jmenovala Schronisko PTTK Nad Śnieżnymi Kotłami česky Bouda PTTK Nad Sněžnými jámami. V roce 1960 byly nainstalovány venkovní antény a další zařízení pomocí niž bylo vytvořeno radiové spojení s Zvičinou a Lugsteinem. Vysílač původně vznikl z důvodů televizního přenosu letních olympijských her 1960. Roku 1994 zde bylo instalováno zařízení pro mobilní telefony. Budova je pro veřejnost uzavřená, v extrémním počasí již však několikrát poskytla turistům přístřeší. Zaměstnanci vysílače mají zásluhu na záchraně mnoha lidských životů.

LABSKÁ BOUDA – historie Labské boudy začíná v roce 1830, kdy v těchto místech podnikavá žena zvaná die Blasse vystavěla malou budku z kamení, kůry a roští, v níž prodávala kozí sýr, mléko a kořalku. Pozdější majitelé Devátové a Šírové z Rokytnice nad Jizerou rozšířili původní primitivní budovu tak, aby sloužila i k ubytování návštěvníků. V letech 1878–1879 přestavěl boudu hrabě Jan Harrach a dalšími přístavbami ji zvětšoval ještě v letech 1888–1889. V roce 1904 zde zřídil první přírodní rezervaci v Krkonoších. Labská bouda byla velice oblíbená. Hosté si tu mohli pochutnat na krkonošském kyselu, chlupatých knedlících se škvarky a zelím i na chlebu pečeném přímo v objektu.
O Velikonocích 24. března 1913 se v okolí Zlatého návrší a Labské boudy konal mezinárodní závod na 50 km. Začal za nádherného počasí (závodníci vyběhli jen nalehko oblečeni), které se však změnilo v peklo. Závod musel být zrušen a všichni závodníci, kromě Bohumila Hanče, byli zastaveni. Jemu se vydal na pomoc jeho přítel, lyžař Václav Vrbata, který jej našel a věnoval mu, vyčerpanému a promrzlému, horní části svého oděvu. Oba však v prudké vánici zahynuli. Václav Vrbata byl nalezen zmrzlý v místě dnešní mohyly na Vrbatově návrší, Bohumil Hanč byl nalezen podchlazený bez známek života v místě dnešního Hančova pomníčku nedaleko Pančavského vodopádu a zemřel právě na Labské boudě.
V listopadu 1965 bouda kvůli neopatrnému zacházení řemeslníků s benzínovou lampou vyhořela. V červenci 1969 byl položen základní kámen nové, moderně pojaté devítipatrové železobetonové panelové budovy, jež byla slavnostně otevřena dne 15. listopadu 1975. Budovu navrhl architekt Zdeněk Říhák. Budova je umístěna ve svahu – hlavní vchod je v úrovni nejvyššího podlaží. Hotel má 79 pokojů s celkovou kapacitou 120 hostů. Na Labské boudě je umístěna trvalá meteorologická stanice.

Pondělí 9. srpna

Trasa:             Harrachov – Čertova hora – Vosecká bouda – Harrachov
Délka:            23 km (8 hod)
Trasa:             Harrachov – Čertova hora – Mumlava – Harrachov
Délka:            18,5 km (6,5 hod)
Trasa:             Harrachov – Čertova pláň – Mumlava – Harrachov
Délka:            13,5 km (5 hod)
Trasa:             Harrachov – Mumlavský vodopád – Harrachov
Délka:            6 km (2 hod)

Zajímavá místa:
HARRACHOV – Harrachov  (něm. Harrachsdorf) je město a horské letovisko v Krkonoších. Rozkládá se pod Čertovou horou v údolí říčky Mumlavy. Území města přímo sousedí s Polskem. Žije zde přibližně 1400 obyvatel. Na místě dnešního Harrachova byla v 17. století založena ves Dörfl, která byla v 18. století přejmenována podle majitelů místního panství na Harrachov. Harrachové, původně český šlechtický rod, odvozují své jméno od místa v jižních Čechách (de Horach). Obživou místních obyvatel byla tradiční sklářská výroba, která v okolí Harrachova existuje již od 14. století. Dnešní harrachovská sklárna Novosad byla založena v roce 1712 a je druhou nejstarší sklárnou v Česku. K rozšíření výroby došlo po roce 1719, kdy se hrabě Karel Antonín Václav Harrach s Marií Kateřinou Buquoyovou z panství Nové Hrady, čímž se spojily dovednosti dvou sklářských hutí. Zdejší sklárna patřila až do roku 1946 rodu Harrachů, potom ji převzal stát, od kterého ji v roce 1993 odkoupil soukromý majitel.
Po roce 1989 se v Harrachově začal prudce rozvíjet turistický ruch. Bylo vystavěno a otevřeno mnoho nových ubytovacích a stravovacích zařízení všeho druhu. Místní sklárna se stala současně také turistickou atrakcí – pořádají se různé prohlídky ukazující metody výroby skla. V areálu sklárny vznikl také malý pivovar.
Harrachovem vede ozubnicová železnice z Tanvaldu. V roce  2010 byla znovu zprovozněna železniční trať do železniční stanice Szklarska Poręba Górna.
Lyžařské středisko -zimní sporty se v Harrachově začaly provozovat brzy poté, co hrabě Jan Harrach přivezl do Čech první lyže (v 19. století). V roce 1908 byl založen „Spolek zimních sportů“. První skokanské můstky vznikly v roce 1920. V roce 1923 se v Harrachově konaly první mezinárodní lyžařské závody, kterých se zúčastnili nejlepší lyžaři z mnoha zemí Evropy, i z USA. V roce 1980 byl skokanský a běžecký areál zrekonstruován, přičemž byl postaven nejvyšší lyžařský můstek – mamutí můstek K-185. V 90. letech byla zrekonstruována lanovka na Čertovu horu. Lanovka nabízí 130 čtyřmístných sedaček a projížďku dlouhou 1303 metrů, kterou urazí za 8,7 minut. Z dolní stanice (665 m n. m.) překonává převýšení 357 metrů. Mezi nejnovější turistické atrakce patří například bobová dráha.
ČERTOVA HORA –  výrazná dominanta jižně nad městem Harrachov. Téměř na všech stranách hory jsou svahy prudké s výrazným převýšením. Pouze na jihovýchodě se nachází mělčejší sedlo s nadmořskou výškou asi 965 metrů. Celá hora je téměř souvisle zarostlá převážně smrkovým lesem, celistvost lesa je narušena jen sjezdovkami.  Skiareál má 5 sjezdovek, 3 lanovky.
KRAKONOŠOVA SNÍDANĚ – se nachází na dně pramenné mísy řeky Mumlavy. Samotná řeka v tomto místě vzniká soutokem dvou – Malé a Velké Mumlavy. Je zde odpočinkové místo s lavičkami, informačními panely a dřevěným srubem, ve kterém od června do září funguje informační centrum správy Krkonošského národního parku. Podle pověsti nese lokalita název proto, že zde Krakonoš snídává před tím, než se vydá na dlouhou obchůzku hor.

MUMLAVSKÝ VODOPÁD – z hydrologického hlediska se jedná o jeden z nejmohutnějších vodopádů v České republice a díky tomu je považován za jeden z nejkrásnějších a turisty nejvyhledávanějších vodopádů v Čechách. Zajímavostí vodopádu jsou pak tzv. obří hrnce a kotle, místně nazývané „Čertova oka“, které byly v žulovém podkladu vyhloubeny pohybem vody s kamínky. Největší z těchto prohlubní, vytvořených erozí, t.j.  rotačním pohybem vody v korytě říčky Mumlavy, dosahuje v průměru až 6 metrů a hloubky 3 metrů.

Úterý 10. srpna

Trasa:             Velká Úpa – Sněžka – Výrovka – Pec pod Sněžkou
Délka:            19,5 km (7,5 hod)
Trasa:             Velká Úpa – Sněžka – Pec pod Sněžkou
Délka:            15 km (6 hod)
Trasa:             Pec pod Sněžkou – Sněžka – Pec pod Sněžkou
Délka:            13 km (5,5 hod)
Trasa:             Pec pod Sněžkou (lanovka) – Sněžka – Pec pod Sněžkou
Délka:            7 km (2 hod)

Zajímavá místa:

VELKÁ ÚPA – je část města Pec pod Sněžkou ve východní části Krkonoš, leží 2,5 kilometru východně od centra Pece pod Sněžkou kolem silnice 296 do Trutnova, která vede podél toku řeky Úpy.
PORTÁŠOVY BOUDY – též Portášky, jsou horské boudy v Krkonoších. Vede na ně sedačková lanová dráha z Velké Úpy. Nedaleko konečné stanice lanové dráhy je Horská chata Portášky, která je v provozu po celý rok. Portášovy Boudy jsou jedním z vhodných míst k výstupu na Růžohorky a na Sněžku. Od Portášek vede Pěnkavčí cesta do Dolní Malé Úpy a cesta na Janovy Boudy.
RŮŽOHORKY – horská Bouda – 1280 m. n.m.  byla postavena již v roce 1903 jako hostinský podnik s původním názvem Leischnerovy boudy. Od roku 1945 je již známá jako Růžohorky. Při návštěvě vás zaujme blízkost Studniční hory, která se přes Obří důl zdá skoro na dosah. Je odtud úchvatný pohled do Velké Studniční jámy i prudce stoupajícího Modrého dolu. Růžohorky leží v blízkosti přestupní stanice lanové dráhy na Sněžku vzdálené asi 800 m.
SNĚŽKA – je se svými 1603,3 m n. m. nejvyšší horou Krkonoš, Sudet, Slezska, Čech, i celého Česka. Vzhledem k tomu, že vrchol Sněžky leží v Polsku (zhruba o 10 cm vyšší), nejvyšším vrcholem ležícím uvnitř hranic Česka je tedy Luční hora. Poblíž vrcholu Sněžky prochází česko-polská hranice. Vrcholek hory je skalnatý a má rozlohu okolo 120.000 m², z vrcholu  je rozsáhlý panoramatický rozhled. Název Sněžka pochází z 19. století, je odvozen od pojmenování Sněžná – jako „sněhem pokrytá“. První český název byl Pahrbek Sněžný, pak Sněžovka, od roku 1823 pak definitivně Sněžka.
Nejstarší stavba je na polské (slezské) straně vrcholu. Je to 14 metrů vysoká kaple sv. Vavřince, o jejíž stavbu se zasloužil šlechtic Kryštof Leopold Schaffgotsch. Kaple byla postavena v letech 1665–1681. Bohoslužby se zde konaly pětkrát ročně. Kaple byla v roce 1810 uzavřena a do roku 1850 sloužila jako hospoda a útulek. Roku 1854 byla znovu vysvěcena a následně několikrát poničena požárem a obnovena. V roce 1850 byla postavena Polská (dříve Slezská) bouda. O sedm let později vyhořela, ale byla obnovena a sloužila až do roku 1976, kdy byl dán do užívání současný horský hotel. Ten je postaven podle projektu polského architekta Lipińského. Polská meteorologická observatoř byla postavena v letech 1966 až 1974 několik metrů od místa bývalé Polské boudy na Sněžce. Budovu, tvořenou ocelovou konstrukcí připomínající vesmírné talíře, navrhli architekti Witold Lipinski a Waldemar Wawrzyniak z Wroclawské univerzity. Observatoř je v nejvyšším disku, ve středním disku je technické zázemí a sklady, největší spodní disk o průměru 30 metrů je částečně zapuštěn do terénu.
Na české straně Sněžky stála ještě nedávno zchátralá budova České boudy z roku 1868. Na jejím místě byla v letech 2005–2006 postavena nová Česká poštovna. Mezi lety 1899 a 2009 stála opodál budova původní poštovny, jež byla v červnu 2009 rozebrána a převezena na Javorovou skálu, kde byla posléze znovu sestavena. Jednalo se o nejvyšší místo v ČR, kde bylo možno získat poštovní razítko. Další stavbou je horní stanice lanovky z Pece pod Sněžkou. Lanovka má dva úseky a do provozu byla uvedena v roce 1949. Původní lanovka měla podobu dvojsedačky, kde cestující seděli bokem ke svahu. Vyrobena byla švýcarskou firmou Von Roll. Cesta na vrchol trvala 20 minut. Od 21. prosince 2013 je v provozu nová kabinková dráha, která nahradila původní lanovou dráhu sedačkovou. Z Pece pod Sněžkou nyní kabinka pro čtyři osoby vyveze na vrchol až 250 návštěvníků za hodinu. Celá trasa sestává ze dvou lanovek, které mají mezistanici na Růžové Hoře. Kromě přepravy turistů slouží také k zásobování turistických chat na Růžové hoře a na Sněžce.
OBŘÍ DŮL – je název údolí, které se rozprostírá mezi úpatím Sněžky a Pecí pod Sněžkou. Údolí vzniklo působením čtvrtohorního ledovce tloušťky až 100 m. Dříve se zde nacházely různé doly kovových rud. U bývalé boudy Kovárna se nachází stejnojmenné důlní dílo, které je od roku 2004 zpřístupňováno veřejnosti. V dnešní době tudy vede modře značená trasa 1813 do Obřího sedla, v létě průchozí až na vrchol Sněžky, v zimních měsících uzavřená v důsledku nebezpečí častých lavin. Toto území je součástí Krkonošského národního parku. V tzv. Krakonošově zahrádce lze najít řadu cenných rostlin. Úpská jáma je ledovcový kar tvořící horní zakončení Obřího dolu. Jeho srázy mají výšku až 600 m.
LUČNÍ BOUDA – je horský hotel v Krkonoších, na Bílé louce na levém břehu Bílého Labe. Je nejstarší horskou chatou na hřebenech Krkonoš a jednou z největších v Evropě. Již v roce 1625 zde bylo hospodářské stavení při Slezské cestě. Při přestavbě zařízení mlýnského kola v roce 1869 byl objeven základní kámen s letopočtem 1623. Během historie několikrát vyhořela a byla vždy znovu obnovena a rozšířena. Postupně se stala významným hospodářským, obchodním, badatelským a turistickým střediskem. Známými majiteli byli Rennerové. Zdrojem obživy byl chov dobytka, sklizeň sena z okolních luk, později i turistická návštěvnost daná blízkostí Sněžky. Zdejší specialitou byl horský bylinný sýr. Dnešní podoba pochází z let 1939–1940 a zaujímá 5600 m² zastavěné plochy, od té doby však prošla dalšími rekonstrukcemi. Za 2. světové války chatu obnovil německý wehrmacht a využíval ji pro školení leteckých radistek. Po válce chatu využívala československá armáda. Později chatu převzal Československý svaz tělesné výchovy a po roce 1990 připadla Klubu českých turistů. V roce 1993 chatu odkoupila od Klubu českých turistů firma CDH Chrastava a následně ji včetně pozemku za necelých 48 milionů korun zastavila Investiční a poštovní bance. Od listopadu 2002 byla chata uzavřena, čímž i horská služba přišla o své jediné stálé zimní hřebenové stanoviště. Za 10,5 milionů Kč boudu koupila společnost AEZZ z Prahy, která ji opravila a 19. června 2004 její hlavní část zprovoznila. Od roku 2012 se v prostorách hotelu nachází minipivovar s pivními lázněmi, kde se vaří značka piva Paroháč. Jedná se o nejvýše položený pivovar ve střední Evropě.
VÝROVKA – Historie chaty na Výrovce sahá až k 18. století, kdy zde bylo postaveno jednoduché přístřeší honosně nazývané Hotel Výrovka. Rodina Steinerů, která prodejní přístřešek založila, přišla do Krkonoš s prvními dřevaři z Alp v 16. století. Pro svoji polohu se přístřeší stalo vyhledávaným místem financů, což se rodině nelíbilo a na začátku 19. století bylo zbouráno. Později bylo přístřeší znovu postaveno, neboť na tomto strategickém místě chybělo. Nejprve v plátěném a později kamenném přístřešku prodávala kolemjdoucím občerstvení a suvenýry Marie Steinerová z Velké v Peci. Mezi suvenýry patřily například pohlednice a fialkový kámen. Fialkový kámen byl kámen porostlý řasou Trentepohlia iolithus  za vlhka vonící. V roce 1927 tu lyžařský odbor Svazu československých důstojníků vystavěl roubený horský hotel Výrovka a zároveň ve stejném stylu tehdejší Ministerstvo národní obrany vojenskou výcvikovou základnu. Dostala jméno Havlova bouda podle generála ženijního vojska, který stavbu prosadil. Když domovník 17. října 1946 rozehříval v garáži ohněm v koksovém koši zamrzlé pásové vozidlo, Havlova bouda vzplála. Hasiči z Pece se k požáru doslali rychle a podařilo se jim zachránit alespoň chodbou propojený hotel Výrovka. Hasiči se na Výrovku vrátili už za šestnáct týdnů. Kvůli nedostatku vody pouze vynesli několik předmětů z jídelny. Zásoby koksu potom hořely ještě několik týdnů. Ze sousední kůlny vznikla provizorní, ale mnoho let velmi oblíbená útulna Výrovka, známá sněhovým přístupovým tunelem. Současná stavba byla postavena v letech 1988 až 1990.
Znak města Pec pod SněžkouPEC POD SNĚŽKOU – leží v Krkonoších na řece Úpě a Zeleném potoku. Žije zde 646 obyvatel. Pec pod Sněžkou je významným horským střediskem zimní i letní rekreace a významným centrem cestovního ruchu. Přímo ve městě se nachází lyžařský areál. Na území obce se nachází nejvyšší hora České republiky Sněžka a Studniční hora. Je několik teorií o původu názvu města. Původně se převážně německá horská obec nazývala kvůli zavedení číslování v 18. století Gross Aupa III, teda česky Velká Úpa III. Už v té době místní používali raději jméno Petzergrund (v místním německém dialektu doslova Medvědí důl), to se později zkrátilo na Petzer, česky Pecr. Za První republiky vznikl český název Pec v Krkonoších. Současný název se začal užívat až několik let po druhé světové válce.  Podle české teorie nese město svůj název podle historických tavicích pecích, které v ní kdysi stály.
Nejstarší osídlení oblasti je doloženo z hornické osady Obří důl, odkud pochází i první přesný záznam o dolování z roku 1511. V dolech byly těženy hlavně měděné rudy a arsenopyrit. (Poslední těžba v Peci proběhla v roce 1959, kdy byla definitivně ukončena po téměř 450 letech.)
Novodobou dominantou města je devatenáctipatrový a padesátimetrový hotel Horizont, projekt vznikl v roce 1964 a jeho výstavba započala roku 1971.

Středa 11. srpna

Volný den – vlastní program v okolí Benecka. Možnosti:

Trasa:             Benecko – Žalý – Benecko (8 – 11 km)
Trasa:             Benecko – Jilemnice (9 km), zpátky linkovým autobusem

Zajímavá místa:
ŽALÝ – v roce 1836 byla na vrcholu Předního Žalého vybudována hrabětem Janem Nepomukem Františkem Harrachem dřevěná rozhledna. Ta byla v roce 1889 nahrazena montovanou železnou vyhlídkovou věží s výškou 15 metrů a v roce 1890 doplněna dřevěnou vyhlídkovou restaurací. V roce 1892 byla ocelová konstrukce nahrazena dnešní kamennou věží o výšce 18 metrů, vybudovanou s ohledem na očekávaný vzrůst okolních smrků, přesto ale bylo nutno pro zachování výhledu provést v šedesátých letech částečné odlesnění vrcholové partie. Jde o jedinou kamennou rozhlednu v Krkonoších. Z rozhledny lze přehlédnout celé panorama Krkonoš, části Jizerských hor a Orlických hor, podhůří a části Českého ráje. V srpnu 1900 vyhořela dřevěná restaurace. V roce 1904 dal Harrach postavit novou hospodu, která byla po první světové válce zrekonstruována a v roce 1939 rozebrána. Na jejích základech byla v letech 2008–2009 vybudována nová dřevěná chata, která byla postavena tak, aby se z vnějšku podobala Harrachově stavbě, vycházelo se při tom i z jejích původních stavebních plánů.
ŠEŘÍN – je třetím ze šesti vrcholů severojižně orientovaného Žalského hřbetu. Na vrcholu Šeřína se nachází mohutný fylitový skalní útvar. Na jeho temeni je zřízeno vyhlídkové místo, cestu včetně schodů na vrcholové skalisko vybudovala skupina 10 – 12 dělníků během července 1890.  Přes vrchol Šeřína vede červeně značená Bucharova cesta spojující Jilemnici a pramen Labe.
JILEMNICE – (německy Starkenbach), je jedním z měst, která si činí nárok na označení „brána do Krkonoš“. Žije zde přibližně 5.400 obyvatel. Zajímavý je půdorys centra města, ukazující na jeho plánovité založení, nikoli živelné osídlení. Založení z doby přemyslovské kolonizace pohraničních území naznačují pouze archeologické nálezy. Přesné založení a urbanistický vývoj města datovat nelze; několikrát zcela vyhořelo (1788, 1803) a písemné prameny z doby před rokem 1356 se nezachovaly. Mezi Martinicemi a Štěpanicemi ve vykácených lesích podle původního porostu vznikla ves Jilem (první připomínka pochází z roku 1393). Jilemnice od roku 1378 byla v centru štěpanického panství pánů z Valdštejna. V roce 1522 přešlo jilemnické panství do rukou pánů Jilemnických z Újezdce a Kunic a roku 1577 do držení pánů Křineckých z Ronova.Roku 1634 bylo vypáleno Švédy. V roce 1637 koupil panství za 64 000 kop míšeňských manžel Barbory Křinecké Jan Vilém Harant z Polžic a Bezdružic, syn legendárního Kryštofa Haranta, jednoho z českých pánů, popravených 21. června 1621 na Staroměstském náměstí v Praze. Mezník představuje rok 1701, kdy město přešlo do rukou rodu Harrachů, ti rozvíjeli místní průmysl, zejména sklářství a plátenictví. Město i v tomto období několikrát vyhořelo: mohutné požáry postihly obyvatele v letech 1788, 1803, 1838. Další rozmach nastal koncem 19. století, kdy Jan Nepomuk František hrabě Harrach ve spolupráci se starostou Františkem Xaverem Jeriem nechal vybudovat železniční trať z Martinic do Rokytnice nad Jizerou. Hrabě Harrach také nechal na Jilemnicko přivézt z Norska první lyže (pro potřeby svých hajných); díky jeho podpoře v roce 1895 vznikl v Jilemnici Český krkonošský spolek Ski a o několik let později se uskutečnily první závody na lyžích. Hospodářský rozmach přinesl rozvoj turistického ruchu, díky němuž je město označováno jako kolébka českého lyžování.
Pamětihodnosti – Jilemnický zámek – památkově chráněno od 3. května 1958. Je zde umístěn Metelkův mechanický betlém z roku 1983. Kostel sv. Vavřince – dřevěná stavba nahrazena kamennou, kterou dal roku 1729 vystavět Alfons hrabě Harrach, Radnice – na náměstí, bývalý hraběcí pivovar, kaple Božího těla v Jilmu, kaple svatého Isidora, mnoho domů ve Zvědavé uličce

Čtvrtek 12. srpna

Trasa:             Dolní Dvůr – Luční bouda – Špindlerův Mlýn
Délka:            21 km (7,5 hod)
Trasa:             Dolní Dvůr – Friesovy bouda – Špindlerův Mlýn
Délka:            17,5 km (6 hod)
Trasa:             Dolní Dvůr – Přední planina – Špindlerův Mlýn
Délka:            13,5 km (5 hod)
Trasa:             Přední Labská – Špindlerův Mlýn
Délka:            5 km (1,5 hod)

Zajímavá místa:
DOLNÍ DVŮR –  je poměrně malá obec čítající 262 stálých obyvatel. Těží především z turistického ruchu, hlavně v zimní sezóně. Dolní Dvůr byl dějištěm filmové expedice Apalucha, tedy rodinné komedie S tebou mě baví svět.
K pamětihodnostem patří kostel sv. Josefa –klasicistní  stavba s plochým stropem. Obec Dolní Dvůr, která měla více než tisíc obyvatel, byla přifařena k Lánovu a cesta na bohoslužbu byla dlouhá a časově i fyzicky náročná, pro starší obyvatele nemožná. Až v roce 1802 povolil císař zřízení samostatné lokálie a výstavbu kostela. Kostel byl postaven v letech 1802-1806 na místě zaniklé rudné huti, ve které byla těžba ukončena v roce 1790. Ještě nevysvěcená hrubá stavba posloužila v roce 1804 bohulibému poslání, když v ní byla vydávána pro chudé tzv. Rumfordská polévka (1 žejdlík hrstkové polévky a půl libry (400g) chleba na osobu a den). Vysvěcen byl na sv. Martina, 11. listopadu 1806, biskupem královéhradeckým. Původních pět bronzových zvonů o váze 11–321 kg bylo zrekvírováno za 1. světové války, nahrazeny byl v roce 1921 zvonem litinovým, odlitým v Broumově. Před kostelem jsou sochy sv. Josefa a sv. Jana Nepomuckého, které jsou darem vrchlabských měšťanů a byly vytvořeny v roce 1922 vrchlabskými kameníky. V roce 1995 byla z poslední vůle paní Anny Aleny Kyšerové instalována a vysvěcena zvonkohra z dílny paní Tomáškové-Dytrychové z Brodku u Přerova. Zvonkohra je umístěná na kostele a byla vysvěcena v roce 1995. Zvonkohra hraje denně vždy v 10:00 a v 17:00 hodin. V sobotu a v neděli vždy v 10:00, 12:00 a v 17:00 hodin. Pro každé roční období jsou pro zvonkohru připraveny 4 melodie a pro období vánoc samostatná série.
FRIESOVY BOUDY –  se nacházejí v nadmořské výšce 1200 m n. m. ve střední části Krkonoš mezi středisky Špindlerův Mlýn a Pec pod Sněžkou. Horské chaty leží mimo hlavní turistická centra.  První zmínka o Friesových boudách pochází už z roku 1676, stavitelem první boudy byl Jiří Fries. Kolem roku 1900 zde žilo sedm rodin s tímto příjmením. Horalé se věnovali chovu dobytka, výrobě mléčných produktů a senaření. V roce 1910 horská usedlost vyhořela a tehdejší majitel Vinzenz Lahr z Klínovek ji znovu vybudoval. Další majitel Josef Hoffman v roce 1935 jako jeden z prvních získal licenci k provozování pohostinství. Po konci druhé světové války byl i s rodinou odsunut. Od roku 1948 budovu vlastnily pražské Škodovy závody, v roce 1987 byl původní hostinec zbourán a na jeho místě vznikla nová Friesova bouda. Stávající majitel ji v roce 2011 zmodernizoval a ve stráni pod boudou o rok později postavil další ubytovací objekt s restaurací a minipivovarem – Penzion Andula.
PŘEDNÍ PLANINA – (1196 m) je zalesněná hora s rozsáhlým plochým temenem v hřebeni nad Špindlerovým Mlýnem. Někdy je nazývána prostě Pláň. Na severní okraj vrcholové plošiny vede sedačková lanovka a lyžařský vlek – součást lyžařského areálu Svatý Petr. Vrchol leží na modré turistické značce mezi boudou Hájenka a restaurací u horní stanice lanovky. Severní svah spadající do údolí Svatého Petra je velmi prudký. Na severozápadní straně hory se nachází výrazný výběžek Hromovka.  
VODNÍ NÁDRŽ  LABSKÁ – Na horním toku Labe byla v letech 1910 – 1916 postavena gravitační přehradní nádrž. Je nejvýše položenou nádrží na Labi. Hráz je 41 m vysoká, 55 m široká a 154 m dlouhá. Jezero nad hrází je přibližně kilometr dlouhé a zaujímá plochu 40 ha. Na hrázi byla v 80. letech postavena silnice přemosťující údolí. V roce 1994 byla do provozu uvedena vodní elektrárna.

Pátek 13. srpna

Trasa:             Horní Mísečky – pramen Labe – Dvořačky – Benecko
Délka:            25 km (8,5 hod)
Trasa:             Horní Mísečky – Dvořačky – Benecko
Délka:            23 km (8 hod)
Trasa:             Zlaté návší – pramen Labe – Dvořačky – Benecko
Délka:            22 km (7 hod)
Trasa:             Zlaté návší – Dvořačky – Benecko
Délka:            18 km (6 hod)
Trasa:             Mísečky – Benecko
Délka:            9,5 km (3 hod)

Zajímavá místa:
HORNÍ MÍSEČKY – jsou nejvýše položená horská osada v Krkonoších. Po správní stránce spadají pod Vítkovice. Byly vystavěny na svazích Medvědína v nadmořské výšce 1000 metrů. První horská bouda zde byla postavena v roce 1642. V počátcích své existence zde bydleli hlavně němečtí dřevaři a horníci. V polovině 20. století se tu prováděl rudný průzkum a ještě dnes tu jsou patrné zbytky hald hlušiny. V současné době slouží objekty v Horních Mísečkách hlavně k rekreaci.
ZLATÉ NÁVRŠÍ – (1411 m n. m.) je jedním z nejhezčích míst Krkonoš. Jeho hřbet leží mezi Medvědínem a masivem Kotle (1435 m n. m.). Spolu s ním a Lysou horou (1343 m n. m.) tvoří nejvýraznější horskou trojici Krkonoš. Zlaté návrší je porostlé kosodřevinou, smilkovými trávníky a jeho strmé severovýchodní svahy nad Labským dolem pokrývají kamenná moře. Vrchol Zlatého návrší leží v I. zóně KRNAPu, a protože k němu nevede žádná cesta, není přístupný. Přibližně 400 m od vrcholu v sedle s Vrbatovým návrším stojí Vrbatova bouda – získala pojmenování na počest Václava Vrbaty, který 24. března 1913 v těchto místech obětoval život pro svého přítele – Bohumila Hanče. Stalo se tak u příležitosti mezinárodních lyžařských závodů (závod v běhu na 50 km) a na blízkém vrcholku (nazývaném též Vrbatovo návrší, protože zde byl umrzlý Vrbata nalezen) byla v roce 1925 vztyčena kamenná Mohyla Hanče a Vrbaty, připomínající tento akt lidskosti a obětavosti.
PANČAVSKÝ VODOPÁD – nejvyšší vodopád v Česku. Měří 148 metrů a nachází se na východním svahu v horní závěrečné části Labského dolu.
PRAMEN LABE – je označení místa na hřebeni Krkonoš, pro turistické účely symbolicky upraveného jako počátek řeky Labe. Nachází se v nadmořské výšce přibližně 1 387 m na Labské louce. Místo patří k nejvyhledávanějším cílům vycházek na české straně pohoří, jeho význam byl oceňován již roku 1684, kdy je navštívil a požehnal královéhradecký biskup Jan František Kryštof z Talmberka. Jedná se pouze o symbolickou instalaci na křižovatce značených turistických cest v podobě skruže s přítokem a odtokem vody, vydlážděným okolím s lavičkami a (od roku 1968) kamennou stěnou, vyobrazující barevné znaky 26 významných měst, jimiž Labe na své cestě k moři protéká. Dále se zde nachází dvojice pamětních desek. První je věnována klubem českých turistů k sedmdesátinám propagátora české turistiky v Krkonoších Jana Buchara, druhá pak k osmdesátému výročí organizované turistiky a stému výročí narození Jana Buchara. V roce 2006 byla k prameni Labe umístěna dřevěná socha alegorie vody. Vlastní rozvodí probíhá západně od tohoto místa ve vzdálenosti zhruba 150 až 300 m a v tomto prostoru se také nachází skutečné prameniště Labe, z důvodu ochrany přírody veřejnosti nepřístupné.
DVORAČKY – velmi stará bouda, založená roku 1707 rodinou Schierovou jako horská zemědělská usedlost pro chov dobytka na okolních rozlehlých lučinách. Původní název byl Rokytenské dvorské boudy. V březnu 1893 původní bouda vyhořela a spáleniště koupil hrabě Harrach a přestavěl ji na hojně navštěvovaný hostinec. V únoru 1902 se zde konalo sedmé mistrovství Čech v lyžování. V roce 1921 přešla při pozemkové reformě do rukou státu a byla pronajata české rodině Puhonných, která ji později koupila. Od roku 1923 se v Krkonoších začaly používat tzv. němé značky, mezi kterými nechyběla značka pro Dvoračky. Pamětní kniha dokládá vzácné hosty, například prezidenta dr. Edvarda Beneše s chotí Hanou.
Mají zde dokonce vlastní pekárnu a široko daleko jsou vyhlášené místní bavorské vdolečky.

Sobota 14. srpna

Trasa:             Debrné – Les Království – Nemojov
Délka:            10 km (3 hod)
Trasa:             Nemojov – Les Království – Nemojov
Délka:            5,5 km (1,5 hod)

Zajímavá místa:
LES KRÁLOVSTVÍ – je údolní přehradní nádrž na řece Labi vystavěná v roce 1920. Leží u samoty Těsnov v katastrálním území Bílá Třemešná a Nemojov. Na levém břehu ji lemuje rozsáhlý lesní komplex Les Království, zbytek starého hraničního hvozdu, po němž získala přehrada své jméno.
Od 18. dubna 1964 je přehrada i s elektrárnou zapsána jako nemovitá kulturní památka, od 1. července 2010 je národní kulturní památkou.
Po ničivé povodni z roku 1897, která zasáhla údolí Labe až po Pardubice, bylo rozhodnuto o výstavbě dvou vodních děl, jež by přívalové vody zadržely – přehrad Labská (u Špindlerova Mlýna) a Tešnovská (dnešní přehrada Les Království). Podklady pro stavební projekt začalo roku 1903 připravovat Technické oddělení pro úpravu řek v Praze. Stavba proběhla v letech 1910–1920. Náklady na stavbu přehrady činily 4,7 milionu rakouských korun. Po dokončení výstavby šlo o největší vodní nádrž v tehdejší Česko­slovenské republice.
Hráz je gravitační oblouková, zděná z královédvorského pískovce. Šířka hráze v základu je 37 metrů a v koruně 7,2 m. Délka hráze v koruně je 218 metrů. Maximální výška hráze je 41,1 m, hloubka u hráze je asi 28 metrů. Nádrž je při zásobním objemu dlouhá 5,1 km a maximální zatopená plocha činí 85 hektarů. Součástí přehrady byla od roku 1923 i vodní elektrárna o výkonu 2×600 kW. V roce 2005 byly vyměněny turbíny, nový výkon 2120 kW. Po koruně hráze vede silnice místního významu.
Přehrada je v českých poměrech neobvyklá svým vysoce estetickým stavebním provedením.  Celý soubor staveb je pojednán v romantizujícím, pseudogotickém duchu. Samotná koruna hráze je doplněna dvěma branami s ozdobnými věžičkami. Domek hrázného, stojící opodál na pravém břehu, připomíná malý kamenný hrad s dominantní věží s cimbuřím.