Naše hlavní společná letní týdenní akce nás letos zacedla do oblasti CHKO Kokořínsko na rozhraní středních a severních Čech. Naší základnou byl hotel Ludmila na okraji Mělníka – ubytování bylo sice skromnější, naopak jídla byla až moc (pro některé).
6.8.2022
První den našeho společného pobytu nás kromě cesty do Mělníka čekala zastávka a nenáročná procházka údolím Sázavy mezi Českým Šternberkem a samotnou Sázavou. Někteří absolvovali celý úsek mezi těmito dvěma místy s významnými památkami (ty si také mnozí z nás prohlédli nejen zvenčí, ale i zevnitř) celý pěšky, někteří absolvovali pěšky jen část z Českého Šternberka do Sázavy a jiní si prošli jen okruh kolem samotné obce Sázava. Ačkoliv nás velkou část cesty do Českého Šternberku doprovázel déšť a na Vysočině i chladnější počasí, během samotného pobytu nám již nepršelo a nakonec se udělalo i hezky a teplo. Na závěr programu prvního dne jsme se již jen přesunuli ze Sázavy na místo našeho ubytování.
7.8.2022
Druhý den nás již čekal program v samotném CHKO Kokořínsko – konkrétně v jeho severozápadní části. Na výběr bylo z několika tras, které se ještě daly lehce upravovat. Nejdelší trasa měla svůj počátek na autobusové zastávce Pavličky, rozcestí Zátyní. Zde ti, kteří si vybrali tuto trasu, prakticky ihned po vysednutí z autobusu zahlédli lišku přebíhající přes silnici a poté se vydali kousek po silnici a následně lesem pod Dubovou horou do malé osady (spíše samoty) Horní Dubová hora a z ní již klesáním kolem skalního reliéfu Krista vytesaného do skály do obce Pavličky. Z ní poté kus po silnici a následně stoupáním lesem na vrchol Čáp se skalním útvarem Čápská palice a krásným výhledem do kraje. Z něj jsme pokračovali hezkými lesními pěšinkami a cestami kolem vrcholu Kostelec až pod skalní útvar Husa, na který si část z těch, kteří si vybrali tuto dlouhou trasu, odskočila. A z Husy jsme to již neměli daleko na rozcestí Vlhošťský důl, z něhož si část z nác ještě přidala zhruba 3 km dlouhý okruh kolem vrcholu Vlhoště. Dalším hezkým místem na této dlouhé trasy byla osada Hvězda. Za ní jsme se vnořili do Heřmanické rokle, která nás dovedla do další malé osady Stranné, ze které jsme nejprve mírně došli na rozcestí pod Ronovem a z něho již o poznání strměji, v závěru hodně strmě došli ke zřícenině hradu Ronov. Ta je sice na poměry zřícenin na Kokořínsku vcelku zachovalá a byl z ní i hezký výhled severním směrem i například na Jeětěd či Bezděz. Z této hradní zříceniny nás čekal již jen sestup do obce Kravaře, kde byl cíl všech na dnešek naplánovaných tras. Střední trasa vedla z lokality Obrok na rozcestí Nad Kravími doly, po Husí cestě do Skalky a z něj kolem Cigánské jeskyně do Stranného, kde se spojila s dlouhou trasou. Krátká trasa pak měla svůj počátek v obci Blíževedly, ze které se ti, kteří si tuto trasu vybrali, dostali po červené značce do Stranného a z něj již po výše uvedené trase došli přes Ronov až do Kravař. Nakonec jsme všichni spokojení odjeli z Kravař zpět autobusem na místo ubytování v Mělníku.
8.8.2022
Třetí den našeho společného pobytu nás čekala z výjimkou hradu Kokořín nejznámější a nejnavštěvovanější místa Kokořínska. Nejdelší trasa měla svůj počátek u železniční zastávky Lhotka u Mělníka, což je fakticky dolní začátek Kokořínského dolu – nejdelšího a patrně asi nejkrásnějšího údolí celého Kokořínska. Samotná trasa nevede přímo samotným údolím (tím vede silnice), ale kousek nad ním (po obou jeho stranách). Hned za Lhotkou jsme se vnořili do lesa a po chvíli nás čekaly i první skály a skalní věže, kterých bylo tento den více jak dost.