1.10. Bystřička – Malá Lhota – Valašské Meziříčí

To, že byl první říjnový den, připomínaly snad jen ranní mlhy, jinak bylo počasí vyloženě letní – po rozplynutí mlh teplo a jasno bez jediného mráčku. Výchozím bodem naší túry byla hráz přehradní nádrže Bystřička, resp. někteří se nechali autobusem zavézt do výše položené obce Velká Lhota. V úvodu této túry jsme nejprve přešli přes hráz na druhou stranu přehrady a několik stovek metrů šli po silnici po druhé straně přehrady. Poté jsme odbočili prudce doleva a začali strměji stoupat vstříc výhledům. Toto stoupání nás dovedlo až do lokality zvané Páleniska, což bylo první z několika míst s parádními rozhledy (odtud zejména na Vsetínské vrchy). Zde došli i jedinci startující ve Velké Lhotě. Dále jsme šli převážně mírným klesáním po asfaltové silnici převážně mezi poli (neustálé výhledy do kraje), později jsme vešli do lesa, kterým jsme došli až k odbočce ke skalním útvarům zvaným Medůvka (mezitím si 2 účastníci zájezdu odskočili prohlédnout tzv. Utajenou skálu, která svým půvabem předčí Medůvku, jen přístup k ní není značen). Od tohoto rozcestí se většina vydala na cca 300 m dlouhou odbočku vedoucí až k samotným skalním útvarům Medůvky. Poté jsme stálým klesáním, zpočátku mírným, později strmějším v o něco náročnějším terénu (i vlivem těžby dřeva) sešli až k železniční trati z Valašského Meziříčí směrem na Vsetín, tuto trať jsme podešli a po cestě jsme kolem útulné pizzerie přešli mostem tok Vsetínské Bečvy. Poté následovalo strmější stoupání, jež končilo až u dalších skalních útvarů – tzv. Jarcovská kula. Odtud se většina vrátila kousek zpět a po žluté značce sešli pohodlně až do cíle túry ve Valašském Meziříčí. Někteří však z této žluté značky odbočili neznačenou trasou k rozhledně na Krplově (dva jedinci to vzali od Jarcovské kule k této rozhodně cestou necestou rovnou za nosem). Tato volně přístupná dřevěná rozhledna nám poskytla překrásný pohled na Valašské Meziříčí lemované okolními horami (Veřovické vrchy a masiv Radhoště). Dále tato skupina účastníků výletů pokračovala ještě kousek bez značky, ovšem po pár desítkách metrů se napojili na žlutou značku (jinou, než která scházela většina) a střídavě po loukách s výhledy do kraje a později lesy sešli až k rozcestí u sedla Píšková, kde se nachází památník T. G. Masaryka. Zde i tito jedinci opustili vrcholové partie a po červené značce kolem Janíčkovy studánky (díky suchu zde voda jen kapala) sešli rovněž do Valašského Meziříčí, kde všichni nakonec tuto túru v překrásném počasí zakončili.