První den z Velké nad Veličkou přes Kuželovský Větrák do Tvarožné Lhoty. Větrný mlýn v Kuželově pochází z roku 1842. Je funkční technickou památkou. A fouká tu ledový vítr. Vstupné dosti vysoké – 50Kč. Zahrnuje však odborný půlhodinový výklad sličné mlynářky. Asi po 20 minutách jsme pochopili,že jsme přijeli o něco dříve než nahlášený zájezd. Nám to nevadilo. Jestli těm v tom druhém autobuse, nevíme.
A pak už jsme pokračovali velmi malebnou krajinou, loukami s citlivě zasazenými soliterními stromy, lesíky, kolem mnoha remízků. Jen toho sluníčka chybělo. Rozhledna Travičná nás po 177 schodech uvedla ochoz ve výšce 34m – rozhled trošku v oparu, přesto malebný. A nakonec Tvarožná Lhota – muzeum oskerušovníku. Výklad o zajímavém stromu. Vypili jsme všechnu oskerušovici (půlka za 30Kč) a zakoupili spoustu suvenýrů, někteří i mladičké stromky oškeruší – přejeme jim, aby se u nás na severu uchytily.
A potom již ubytování. Tentokráte bez zádrhelů, bydlíme podle předem připraveného plánu v penzionu Onyx v Lednici.Večeře plnohodnotná, výborná.
Den druhý začal snídaní se švédskými stoly. Paní kuchařka byla tak šikovná, že nás bez problémů všechny zvládla, nenastávaly žádné fronty, vše v poklidu. Základní skupina si odjela na Pavlovské vrchy, prošla Dívčí hrad, v Klenotnici se občerstvila a popojela do Valtic. Zde prohlídka Kolonády Rajsny. Nakonec třešnička ve formě Randesvous, které však již v podvečer zavřeno.
Další si udělali různé trasy po Lednici a nejbližším okolí. Petr nalezl 13 kešek.
A pak už hlavní bod programu: společenský večer. Začal příjemnou a výbornou večeří, pokračoval degustací vynikajících vín pod vedením zkušeného sommeliéra. A pak již přišla na řadu cimbálová muzika – 4 švarní junáci s housličkami, basou a cimbálem nás bavili až do půlnoci. Všichni si zazpívali, vínečka popili, syrečků pojedli, ba, někteří si i zatančili. A náš Jaroušek-houslista měl tu čest, že si s kapelou zahrál první housle. Jako by tam patřil – zasloužený úspěch.
Den třetí – jsme sbaleni před snídaní, tato opět v poklidu. Potom hromadné foto a jedeme nejprve dálnicí, potom cestami, cestičkami dojíždíme pod Lopeník.Jedna skupina vyráží z Květné, druhá od chaty Pod Lopeníkem. Tentokrát je to i o stoupání, které bere dech. Někteří vystoupí i na rozhlednu na Velkém Lopeníku. Příjemné občerstvení na chatě Jana. A potom již cesta domů.
Co říci závěrem? Počasí bez sluníčka, ale nepršelo. Ubytování a stravování perfektní. Turistický program neměl chybu. Společenský program – nezapomenutelné zážitky.Trochu nás zmátl posun času – ale i s tím jsme se vyrovnali. Takže věřím, že každý může být spokojen.
