Celý den bylo pošmourno, zamlženo, několikrát i krátce velice drobně zamžilo. V Hrabyni překvapivě spadlo i pár vloček, protože zas tak moc chladno nebylo.
Trasy na dnešek byly naplánovány dvě. Nebyly dlouhé, protože jejich závěr nebyl v místě dojití, ale v nám už důvěrně známé hospodě U Komárků v Rohově. Základní měřila něco pod 15 kilometrů a na její ujití byly plánovány přes čtyři hodiny. Pro dobré chodce to nebyl problém. Ti méně zdatní se nebáli těch kilometrů, ale toho, že by je v daném čase nemuseli zvládnout. A nebylo jich málo, téměř jedna třetina ze všech účastníků. Proto si vyprosili střední trasu, ta byla kratší o úsek Děhylov-Dobroslavice a měřila přes 12 km. Krátká trasa měla jen 5 km a byl to úsek dlouhé z Háje do Hrabyně. Vybralo si ji pouze pět lidí.
Z Děhylova se šlo loukami a lesíky do Dobroslavic. Tu jsme prokličkovali zajímavostmi hezkého zámeckého parku a pokračovali dál opět loukami a lesy, kousek i silnící až k odbočce na Ostrou Hůrku. Šlo by se krásně, kdybychom si nemuseli často povzdechnout: „Proč musí být všechny lesní cesty rozježděné!“ A tím pádem hodně blátivé.
Mnoho z nás si na Ostrou hůrku zašlo (někteří po místním značení), ale z krásného výhledu nebylo tentokrát nic. Sešli jsme prudký svah, prošli Hájem ve Slezsku a museli opět vystoupat do lesa k bunkrům nad Padařovem a Smolkovem. Prošli jsme kolem nich a zakrátko byli na (mnohým se zdálo nekonečné) asfaltce vedoucí už do Hrabyně. Projít její překřížení s novou cestou na Opavu nebylo jednoduché, značka to dovolovala dvěma způsoby. Na náměstí jsme došli s vědomím, že máme před sebou ještě půl kilometrů chůze k Památníku, kde měl čekat náš autobus a byli jsme mile překvapení tím, že už dál nemusíme, protože autobus stál těsně u rozcestníku. Tak jsme ten delší i kratičký zbývající čas většinou strávili v blízké hospodě s milou obsluhou.
Ve 12.30 jsme odjeli do Rohova. V hospodě nás přivítala libá vůně, která náš hlad a chuť nebezpečně zvyšovala, takže se nám zdála doba, než nás obsloužili, nekonečně dlouhá. A pak nastala (jak to někteří nazvali) chvíle obžerství. Ale netrvala dlouho. Dobroty v nás zmizely tak rychle, že jsme uspíšili odjezd téměř o hodinu a odjeli krátce po 15.00.
Text Mgr. Marie Minková
