Vyjížděli jsme v pět hodin ráno, slunce bylo ještě hluboko pod obzorem, ale světlající bezmračné nebe slibovalo krásný den. A opravdu byl. Zvesela se nám šlo jarní zelení luk a lesů pod prosluněným azurem. První nadýchané obláčky si jej dovolily narušit, až když už jsme jeli domů.
První zastávka autobusu byla v Rapotíně, zde vystoupila jen hrstka lidí, kteří si zvolili krátkou trasu. Dlouhá a střední trasa začínaly až v Śumperku u vlakového nádraží. Společně pokračovaly centrem a předměstím s hezkými výhledy, výstupem na louky nad městem a lesem dál až k Anděláriu. Kus lesní cesty tu lemovaly dřevěné sochy andělů různých tvarů a velikostí, závěr tvořila kaple blízko studánky, ze které jakoby vylétalo pár dalších soch. Za kapli bylo nutno odbočit na pěšinu prudce stoupající na Městské skály. Někteří zvolili za centrem Šumperku možnost projít Tulinkou, popřípadě skalami Kokeš a na oficiální trasu se napojit před Anděláriem nebo až Městskými skalami.
Na vrcholu Městských skal všichni využili zdejší altánek ke krásným výhledům, mnozí i k načerpání nových sil. Následoval sestup na rozcestí Nad skalami, kde se dlouhá a střední trasa rozdělily. Dlouhá, dvacetikilometrová, pokračovala dál přes Osikov a Kopřivnou do Velkých Losin. Až po Kopřivnou se šlo dobře, většinou lesem, pak přišel sice výhledový, ale dlouhý, úmorný, otevřený úsek po asfaltové silnici, takže ti, co po této trase došli až do Losin (šest osob), byli hodně vyprahlí a unavení. Malá skupinka si dlouhou trasu ještě prodloužila asi o 4 km, z rozcestí Pod Lázeňským vrchem odbočila do Rejchartic, odtud pokračovala střední trasou.
Střední trasa (16 km), kterou si zvolilo nejvíc lidí, vedla z rozcestí Nad skalami lesem a loukami do Rejchartic, odtud pomalu stoupala výhledovou cestou na Samotu a dál lesem pod Bukovou horu. Hodně prudký byl jen pár set metrů dlouhý výstup odbočkou k nedávno postavené rozhledně Bukovka na vrcholu. A taktéž sestup. I další úsek vedl lesem a dlouho to bylo více nebo méně mírné klesání přerušené krátkým stoupáním. Ale závěrečný sestup příkrým svahem do zámeckého parku ve Velkých Losinách. I když zmírněný serpentinami, byl hodně náročný.
Krátká osmikilometrová trasa začínala, jak už bylo řečeno, v Rapotíně. Odtud vedla na rozcestí Samota a dál až do Losin byla totožná se střední trasou.
Ve Velkých Losinách si někteří prohlédli zdejší krásný renesanční zámek, někteří historickou papírnu, někteří městečko a ti nejvíc unaveni už jen restauraci vedle papírny, v jejíž blízkosti parkoval náš autobus.
Text Mgr. Marie Minková
