Naše letošní poslední vícedenní akce nás zavedla snad poprvé během historie našeho oddílu do našich nejvyšších hor – Krkonoš. Odpoledne 24.10, odjíždíme na mnohahodinovou cestu autobusem do místa našeho ubytování – hotelu Lenka nacházejícího se ve Sv.Petru. Cesta byla dlouhá ať už vinou zdržení v Olomouci či díky tomu, že jsme autobusem vjeli někam, kudy se projet nedalo…Ale nakonec jsme úspěšně dojeli až do našeho cíle…
25.10. Špindlerovka – Dívčí kameny – Sněžné jámy – Pramen Labe – Labský vodopád – Labská bouda – Špindlerův Mlýn
Ráno nás sice v údolí vítá mlha, ale my se dnes vyvážíme autobusem až na hlavní hřeben Krkonoš – Špindlerovku. A ta je nad mlhou, doslova zalitá sluncem. Odtud se pěšky vydáváme po hlavním hřebeni Krkonoš západním směrem. Nejprve projdeme kolem ruin Petrovy boudy a po chvíli již jsme u Dívčích kamenů, které mnozí zdolali až na jejich samotný vrchol. Odtud za stále perfektního počasí pokračujeme dále kolem Mužských kamenů a úbočím Vysokého kola k jednomu z nejtypičtějších míst celých Krkonoš – mohutným ledovcem vymodelovaným skalám – tzv. Sněžným jamám z tzv. Wawelem na vrcholu. Místy je cesta lehce namrzlá, ale všichni to zvládáme. Neustále se máme možnost kochat nádhernými výhledy, cesta příjemně ubíhá. Z Sněžných jam pokračujeme dále nenáročnou hřebenovou trasou pod vrcholem Violíku až k rozcestí Česká budka, kde většina z nás opouští hraniční hřeben a scházíme k prameni Labe. Zde je doslova hlava na hlavě…Odtud ti méně zdatní scházejí k Labské boudě a následně Labským dolem do Špindlerova Mlýna. Ti zdatnější si ještě udělají kolečkou přes Harrachovy kameny a kolem nejvyššího vodopádu ČR – Pančavského vodopádu k Labské boudě. Zde nás však bohužel dohnala mlha, která nás až do konce dnešní túry neopustí. Nakonec i ti zdatnější dojdou k Labské boudě a od ní kolem Labského vodopádu rovněž i oni scházejí Labským dolem z mnoha kaskádami, peřejemi či menšími vodopády. Jedinou vadou sestupu je jeho konec v podobě opravdu nekonečné chůze po asfaltu. První den jsme plán splnili na 110 %, i počasí nám až na závěr velmi přálo.
26.10. Pec pod Sněžkou – Obří důl – Sněžka – Pomezní boudy – Spálený Mlýn
Druhý den nás čeká výstup na nejvyšší českou horu – Sněžku a následně přechod dále směrem na východ. Ráno je i v údolích krásně a stejně je i po vystoupení po zhruba hodinové cestě autobusem v Peci pod Sněžkou. Ti méně zdatní využívají ke zdolání Sněžky lanovky, ti zdatnější se vydávají na cestu jedním z nejkrásnějších krkonošských údolí – Obřím dolem. Výstup je to sice poměrně strmý, ale díky krásnému počasí to nikomu nevadí. Tímto údolím docházíme až k Obřímu sedlu, kde je opět přelidněno a jiné to nebude ani během výstupu na Sněžku. Ta nás přivítá na konec října nádherným počasím a ani vítr není nijak extrémní na zdejší poměry. Samozřejmostí jsou i daleké výhledy z vrcholu, kdy lze zahlédnout i Ještěd. Ze Sněžky nás čeká nejprve strmější klesání do sedla, za nímž se razantně mění charakter krajiny – otevřený terén je vystřídán průchodem kosodřevinou po úzkém chodníku. I lidí je zde přece jen méně. Takto docházíme přes Svorovou horu až na Jelenku, odkud vedou na další postupný cíl – Pomezní boudy – hned tři možné varianty další trasy – nejkratší žlutá značka, středně dlouhá červená značka a nejdelší, nejnáročnější, ale zároveň nejatraktivnější modrá značka. Každý si vybírá variantu dle svého gusta. Zatímco žlutá i červená značka v podstatě až na Pomezní boudy stále jen klesají, modrá značka vedoucí přímo po hranici vystoupá ještě Skalní stůl ozdobenými skalami, aby následně rovněž sešla na Pomezní boudy. Zde větší část dnešní putování končí, menší část pokračuje ještě opět různými variantami až na Spálený Mlýn. I druhý den se náramně vydařil zejména díky perfektnímu počasí.
27.10. Špindlerův Mlýn – Špindlerovka – Obří sedlo – Luční bouda – Krakonoš – Špindlerův Mlýn
Plánovaná základní trasa vedla sice ze Špindlerova Mlýna pěšky údolím Bílého Labe na Špindlerovku, ovšem takřka všichni se raději na Špindlerovku vyvezli opět autobusem. Odtud jsme se vydali tentokráte směrem na východ po hlavním hřebeni Krkonoš. Tímto směrem není trasa přece jen až tak atraktivní, neboť vrcholy podchází z polské strany. Ale i přesto zde bylo mnoho zajímavých míst. Ať už se jednalo o skalní útvary Slonecznik (Polední kameny) či doslova letecké pohledy na Wielki a Maly Staw. Nakonec takto docházíme už na nám dobře známé Obří sedlo na dohled Sněžky. Zde se však točíme zpět západním směrem a pokračujeme českou stranou kolem Úpského rašeliniště k Luční boudě. Zde někteří netrefí správnou značku a místo Krakonoše pokračují na Výrovku a přes ní schází do Špindlerova Mlýna. Ti, kdo značku trefili, dochází kolem studánky pohodlnou pěšinou až na vrchol Krakonoše, který je jediným v současnosti přístupným vrcholem Kozích hřbetů. Z tohoto vrcholu pak scházíme stezkou vedoucí úbočím Kozích hřbetů s mnoha krásnými výhledy až do Svatého Petra k našemu hotelu. I tento den nám počasí přálo přímo neuvěřitelně – opět klasicky modrá obloha, tentokrát i takřka bez větru…
28.10. Janské Lázně – Černá hora – Janské Lázně
Poslední den nás čeká již jen při cestě zpět kratší, v podstatě polodenní túra na Černou horu. Tu někteří zdolají pěšky ať už z Janských Lázní, případně z Černého Dolu. Na vrcholové plošině se většina z nás pokochá dalekými výhledy z rozhledny, prohlédne si zdejší rašeliniště, někteří dojdou i k samotnému vrcholu s televizním vysílačem (ten je bez výhledů). A nakonec buďto pěšky nebo lanovkou sejdou / sjedou do Janských Lázní, kde naše čtyřdenní putování Krkonošemi končí. I tento poslední den nám počasí více jak přálo!!!
Celkově nelze tuto akci hodnotit jinak než jako veleúspěšnou – tak skvělé počasí na konci října očekával asi jen málokdo – v podstatě až na závěr první túry jsme se neustále kochali dalekými výhledy a jasnou, max. polojasnou oblohou, déšť či sněžení byl pro nás pojmem neznámým. Navštívili jsme většinu toho nej z Krkonoš, ale rozhodně jsme nepoznali vše a nikde není psáno, že se sem někdy nevátíme.