Po loňských podzimních Jizerkách jsme se letos na podzim vydali na společný vícedenní pobyt do Orlických hor. Ubytování jsme byli v hotelu Alba v Deštném. Počasí bylo na konec října parádní – babí léto si dalo letos na čas a vyšlo přesně na termín našeho vícedenního zájezdu.
26.10. Deštné v Orl..h. – Velká Deštná – Šerlich – Vrchmezí – Deštné v Orl.h.
První den byl našim hlavním cílem nejvyšší vrchol celých Orlických hor – Velká Deštná. Vycházeli i končili jsme přímo u hotelu, takže každý vyrazil na túru dle svého uvážení a stejné to bylo i v případě návratu. Od hotelu jsme všichni došli do Louisina údolí, které není údolím, ale náhorní plošinou. Odtud to již nebylo daleko na samotnou Velkou Deštnou, přičemž na vrchol šlo vystoupat dvěmi cestami – pohodlnější a delší trasou po modré značce, následně po červené a v závěru krátce po zelené nebo náročnější, ale kratší zelenou značkou, kde byl výstup ztížen průchodem bažinou a o kus dále rašeliništěm. Nakonec jsme však všichni úspěšně zdolali Velkou Deštnou. Z ní většina z nás pokračovala krátce po zelené a následně po červené značce k Masarykově chatě na Šerlichu. Odtud pak většina po značce, někdo hraničním průsekem došel až na vrchol Vrchmezí, který byl nejsevernějším bodem naší dnešní túry. Z vrcholu se všichni vrátili kus zpět po červené značce a nakonec jsme sestoupili buďto přes Šerlišský mlýn nebo po zeleně značené „bunkrovce“ s mnoha řopíky do Deštného.
27.10. Okolím Říček (až do Deštného)
Druhý den jsme po snídani odjeli společně busem do obce Říčky, odkud bylo opět na výběr z mnoha variant, které měly jedno společné – vedly kolem mnoha objektů opevnění (od „řopíků“ po sruby a tvrze). V zásadě lze účastníky této túry rozdělit do dvou skupin – na ty, kdo začali i skončili túru v Říčkách a na ty, kdo došli až do Deštného k našemu ubytování. Počasí nebylo až tak krásné jako o den dříve, převládalo oblačno a na hřebenech hor i dosti foukalo. Mnozí z nás navštívili alespoň zvenku tvrz Hanička, vystoupali na rozhlednu na Anenském vrchu (na ní foukalo opravdu znatelně), objevili bufet na Pěticestí. Ti, kdo pokračovali pěšky až do Deštného, viděli ještě více bunkrů, Kunštátskou kapli, kochali se více výhledy a nakonec byli v místě ubytování o hodně dříve než ti, kdo se vraceli zpět do Říček či případně do Rokytnice. Ovšem všichni jsme si i tento druhý den užili dle svých tužeb a schopností
28.10. Přes Peklo do Náchoda
Poslední den našeho pobytu jsme nejprve naložili svá zavazadla do autobusu, nasnídali se a následně vyrazili busem do Nového Města nad Metují, kde vystoupila většina osádky. Z Nového Města nad Metují jsme se vydali údolím Metuje do rekreční osady s zajímavým názvem Peklo, kde jsme opustili údolí Metuje a přes obec Jizbice jsme došli až k Jiráskově chatě na Dobrošově a odtud různými cestami až k zámku v Náchodě, kde byl nakonec zaparkován autobus. Menší skupina dojela autobusem do Náchoda, odkud bylo na výběr opět mnoho tras – ta nejatraktivnější asi vedla přes zaniklé lázně Běloves s funkčním pramenem Ida kolem mnoha objektů opevnění (po naučné stezce) do Dobrošova a odtud po jiné značce zpět do Náchoda. I tento třetí den si každý vybral trasu dle svých tužeb a nakonec jsme všichni odjeli autobusem domů. Nálada v autobuse byla díky dostatku zbylých nápojů výborná, došlo i na zpěv…
