Po letních prázdninách a společném týdnu v Krušných horách nás první podzimní akce zavedla po pár měsících opět do Velké Fatry, tentokráte do její turčianské, opuštěnější a divočejší části. Výchozím bodem našeho výletu byla lokalita Kašová nebo-li rekreační středisko Jasenská dolina. Odtud jsme se za slunečného počasí vydali na rozcestí Medzijarky, nejprve lesem strměji do kopce, posléze již mírněji po loukách. Z tohoto rozcestí jsme pokračovali vzhůru převážně lesem po široké lesní cestě vzhůru směrem na rozcestí Polka. Těsně pod ním jsme ovšem z doposud sice stoupající, ale vcelku pohodlné lesní cesty odbočili na louku a závěrečných pár stovek metrů výstupu na tuto lokalitu bylo velmi strmých. Na Polce nás však přivítal překrásný výhled na velkou část Veľké Fatry i na protilehlou v oparu se ztrácející Lúčanskou Malou Fatru. Z těchto luk nás čekal již výstup na pro většinu nejvyšší bod dnešního výletu, kterým byl vrchol Lysce. Výstup na samotný vrchol sice nebyl příliš dlouhý, ale byl strmý, navíc se před námi postupně zjevilo několik falešných vrcholů. Naštěstí po celou dobu tohoto stoupání jsme se mohli kochat stále bohatšími výhledy. Ty nás samozřejmě čekaly i z vrcholu Lysce, jen výhled směrem na sever a severozápad byl znemožněn stromy. Z vrcholu Lysce se po patřičném odpočinku část z nás vydala na strmý a ičím nezajímavý sestup lesem až k chatě Lysec a odtud již jen krátce po asfaltové silnici zpět do výchozího bodu.
Nemálo z nás však pokračovalo dále po „hřebeni“. Dalším cílem byl vrchol Malého Lysce, respektive rozcestí kousek pod ním. Ačkoli je Malý Lysec o 100 m nižší než lysec, zdaleka nešlo o pohodovou hřebenovku, neboť jsme nejprve zhruba 300 výškových metrů strmě sestoupili do sedla, abychom následně přibližně 200 výškových metrů stoupali. Od rozcestí Malý Lysec to bylo na vrchol samotný již jen pár stovek metrů, pouze v závěru strmějších. Z Malého Lysce se nám opět otevřeli výhledy, o něco odlišné od těch z Lysce. Po zdolání tohoto vrcholu následně většina z nás, kdo až sem došel, pokračovalo po hlavním turčianském hřebeni Veľké Fatry na sever směrem k vrcholu Jarabiná. Charakter tohoto úseku byl prakticky totožný jako v případě úseku z Lysce na Malý Lysec – tedy opět strmě z kopce, strmě do kopce a to v několika opakováních. Na vrcholu Jarabiné jsme pak hlavní velkofatranský hřeben opustili a vydali se dále po modré značce západním směrem. A opět nás čekalo několikrát strmé klesání následované neméně strmým stoupáním, zde již naštěstí výrazněji převažovaly sestoupané výškové metry nad těmi nastoupanými. I občasné výhledy na tomto úseku opět byly, tentokráte ovšem ne již tak bohaté jako z Lysců. Nakonec jsme strmějším klesáním došli na rozcestí Mažiarky a z něj to byl již jen „kousek“ k chatě Lysec a následně po asfaltové silnici zpět do výchozího bodu.
Ne všichni se ovšem vydali z Malého Lysce směrem k vrcholu Jarabiná. Někteří (celkem 2 osoby) se vydali směrem opačným, na jih, vstříc Borišovu. I zde byl terén houpačkový, strmá klesání střídala neméně strmá stoupání, jen nastoupané metry převyšovaly ty sestoupané. Prvních několik vrcholů bylo zalesněných bez jakýchkoli výhledů. Ovšem poté, co tito dva jedinci prošli minovým polem tvořeným čerstvým medvědím trusem a dokonce i medvěda slyšeli, vyšli na vrchol Javorina, odkud jsme měli jako na dlani nespočet vrcholů a hřebenů, v oparu byly odtud vidět i Západní Tatry. Odtud následovalo opět obligátní strmější klesání následované strmým stoupáním na vrchol Šiprúň, odkud to byl již jen kousek k chatě pod Borišovom. Nakonec se tito „šílenci“ rozhodli jako třešničku na dortu vystoupat i na samotný vrchol Borišov.
Po jeho zdolání a sestupu zpět k chatě je čekal již jen sestup kolem koliby Košariská až k chatě Havranovo na dně Belianské doliny. Hned pod chatou Borišovo se nachází i cedule informující o zvýšeném výskytu medvěda hnědého, ovšem na následujícím úseku nebyl na stezce ani jeden medvědí exkrement (asi se přestěhovali na vrchol Javoriny…). Od chaty Havranovo to bylo již jen po nezáživné asfaltce, respektive toho, co z ní zůstalo, mírným klesáním až do obce Belá-Dulice, kde i tito dva jedinci výlet úspěšně ukončili.
I přes fyzickou náročnost, bloudění a drobnou zdravotní indispozici jednoho z účastníků výletu všichni nakonec dorazili zpět do civilizace nesežraní medvědy, ba naopak bohatší o spoustu zážitků a nic nebránilo tomu, abychom s drobným zpožděním oproti plánu odjeli na cestu zpět k našim domovům.
