Náš další výlet nás zavedl do Malé Fatry, kde nám počasí poslední dobou příliš nepřálo.. Cesta autobusem naznačovala, že to jiné nebude ani letos, neboť jsme projížděli bouřkou. V Malé Fatře však nebylo po dešti ani památky a tak jsme se bez obav vydali na trasu. Základní trasa měla svůj počátek v Lučivné a hned zpočátku nám dala jasně vědět, že po rovině dnes příliš nepůjdeme. Naštěstí vedl úvodní úsek serpentinami lesem, takže nám nebylo až takové vedro. Les nás dovedl na krásné louky v okolí sedla Strungový Príslop. Na těchto loukách se však značka i vyšlapaný chodník ztratily a tak sedla dosáhl každý víceméně vlastní cestou po louce. Ze sedla nás čekaly serpentiny rozbláceným chodníkem lemovaným odrůstajícím medvědím česnekem, které nás přivedly až nad horní hranici lesa do oblasti utajeného skvostu Malé Fatry – vrcholu Osnica. Zde si mnozí z nás na chvíli odpočinuli a všichni jsme se pokochali netradičními výhledy na Veľký Rozsutec či Stoh, Tatry jsme dnes díky oparu bohužel neviděli.
Z Osnice nás čekal sestup do sedla Medziholie – zatímco až sem jsme nepotkali takřka nikoho dalšího, zde bylo lidí hodně. Spolu s nimi jsme se vydali na výstup na nejkrásnější vrchol Slovenska – Veľký Rozsutec. I ten jsme i pomocí řetězů a žebříků úspěšně zdolali a z vrcholu se výhledy pokochali. A to stále za krásného, leč horkého počasí. Z vrcholu nás čekal sestup již bez pomocí řetězů či žebříků, který nás nakonec vyplivnul v sedle Medzirozsutce.Z něj základní trasa pokračovala na již kratší výstup přes sedlo Zákres a opět s pomocí řetězů až na poslední dnešní vrchol, kterým byl Malý Rozsutec. A z něj na nás čekal nejnáročnější sestup dnešního dne – až do letošního roku byl díky absenci umělých zajišťovacích prostředků mnohem náročnější, nyní nám sestup výrazně ulehčily řetězy, které nás bezpečně provedly nejtěžšími pasážemi těsně pod vrcholem. Tento očekávaný náročnější úsek skončil v osadě Podrozsutce. Tak tomu mělo být, leč nakonec nebylo. Neboť některé z nás dohnala bouřka spojená se silným deštěm, která jinak pohodový chodníček změnila ve valící se potok a klouzající bahno okolo něj. Nakonec jsme však i tyto nástrahy úspěšně zvládli…
Ne všichni však absolvovali tuto základní trasu popsanou výše. Někteří vynechali Osnicu a na sedlo Medziholie vystoupali z části Zázrivé zvané Biela, jiní vynechali Veľký Rozsutec, jiní zase Malý Rozsutec a sestoupili dolů Jánošíkovýma dierama. A někteří si prošli pouze menší či větší část Jánošíkových dier a pak dlouze zevlovali v restauracích v Bielem Potoce.
Ač mnozí nakonec zmokli, tak je nutno i tento výlet považovat za vydařený. Na samotných vrcholech nám počasí přálo, kromě krás vrcholů a výhledů jsme viděli i mnohé především vápnomilné květiny (např. hvězdnici alpskou).
