Poslední červnovou sobotu nás náš plán přivedl do jihovýchodní části Strážovských vrchů, do masivu vrcholu Magura (1 142 m). Možností, jak prožít tento výlet, bylo tentokráte více – od naprosto pohodové v podobě prožití celého tropického dne v Bojnicích, přes nejkratší trasu z Nitrianského Rudna přes Boškov laz do Bojnic, střední trasu vedoucí z Temeše přes Temešskou skálu, Maguru, Boškov laz do Bojnic, po nejdelší trasu „pro šílence“ z Čičman přes sedlo Javorinka, sedlo Obšiar, Maguru, Boškov laz do Bojnic.
Všechny turistické varianty strávení tohoto horkého dne měly ovšem jedno společné – místy velmi špatné až katastrofální značení, zejména účastníci nejdelší varianty z Čičman si těchto problémů užili ažaž:( Specialitou zdejších značkařů je pak nedávat značky na orientačně složitější místa, ale až několik desítek metrů od nich… Výhledů po trase příliš nebylo (snad vyjma úvodního úseku nejdelší trasy z Čičman vedoucí střídavě loukami a lesem a Temešské skály). Ovšem cesta vedoucí převážně lesem byla v tomto horku více jak vítaným kladem této túry. Celá tato oblast je velmi osamělá, na turistu zde člověk narazí opravdu jen výjimečně, to už spíše potká motorkáře, jezdce na čtyřkolkách či případně cyklisty. Cestou ti, kdo absolvovali střední a nejdelší trasu, shlédli hned dva velké dřevěné slovenské kříže (jeden na vrcholu Magury, druhý mezi Magurou a lokalitou Boškov laz), kapličku v lokalitě Vendelín již v těsné blízkosti Bojnic. Třešničkou na dortu pak byl pohled na krásný zámek v Bojnicích, někteří dokonce využili místních termálů.
I přes tropické počasí si všichni odnesli z tohoto výletu bohaté zážitky a ty pozitivní snad u všech nakonec převládly. Pro většinu z nás to byl takový trénink na letní společnou týdenní dovolenou v oblasti Muránské planiny, jež má s tímto koutem Strážovských vrchů mnoho společného – místy nedostatečné značení, minimum turistů, jen málo vodních zdrojů a v neposlední řadě poměrně velký počet medvědů.
