První letošní vícedenní akce nás zavedla takřka na druhý konec republiky, do okolí Lipenské vodní nádrže. Ubytováni jsme byli v penzionu v rekreační osadě Kovářov na břehu Lipna. Během 4 dnů jsme se první 3 dny pohybovali ve východní části Šumavy (Trojmezenská hornatina). Počasí nám přálo až nad očekávání, všichni byli jistě nakonec spokojeni.. A kam konkrétně vedly naše kroky, to se dozvíte níže.
5.5.2012 Frýdava – Uhliště – Svatý Tomáš – Vítkův kámen – Svatý Tomáš – Uhliště – (Přední Výtoň) – Frýdava – přívozem do Frymburku
První den našeho pobytu jsme se vydali „dobýt“ nejvýše položený hrad v ČR – Vítkův kámen. Ještě před tím však většina absolvovala prohlídku elektrárny u hráze vodní nádrže Lipno. Původní plán byl přesun autobusem do Frymburku a odtud do Frýdavy přívozem, ovšem nakonec byl tento plán rozumně upraven tak, že do Frýdavy nás všechny společně doveze autobus a cestu přívozem absolvujeme jen při zpáteční cestě. Po dojezdu do Frýdavy jsme se vydali zpočátku asfaltovou silnicí mírným stoupáním směrem na Uhliště a Svatý Tomáš.. Po pár stovkách metrů jsme naštěstí odbočili na lesní cestu. Cesta to byla příjemně, jen mírně stoupala, po pár kilometrech jsme opět absolvovali krátký úsek po asfaltu, načež jsme se opět vnořili do hlubokých šumavských lesů. Nečekaným zpestřením byla „atrakce“ v podobě závodu Šumaman (extrémní závod policejních zásahových jednotek). Nakonec jsme všichni úspěšně došli do osady Svatého Tomáše, odkud nás od našeho cíle – hradu Vítkův kámen – dělilo již jen pár minut výstupu po místy kamenité stezce. U zřícenin hradu bylo lidí jako much, ale to nám nevadilo, pokochali jsme se výhledy z vyhlídkové věže a vydali se zpět do osady Svatý Tomáš a po cestě výstupu až na Uhliště. Odtud šli někteří přímo do Frýdavy, někteří to obešli přes Přední Výtoň a kolem pěkné Mariánské kapličky ukryté v lesích mezi Přední Výtoní a Frýdavou. Zpestřením na závěr byl přívoz z Frýdavy do Frymburku, který byl až nečekaně zaplněn a pro několik cyklistů se musel dokonce znovu vrátit… Závěr tohoto dne pak obstarala prohlídka malebného Frymburku…
6.5.2012 (Frymburk – U Marty – Alpská vyhlídka) – Lipno nad Vltavou – Luč – Loučovice – (Vyklestilka) – Čertova stěna – Vyšší Brod
Druhý den našeho pobytu nás tentokráte zavedl do hor na sever od Lipenské nádrže. Ti zdatnější vystpupili již ve Frymburku a začali stoupat ke kostelíku U Marty. Odtud jsme v dálce zahlédli zasněžené Alpy, rovněž pohled na Frymburk s Lipnem v zádech byl velmi půvabný. Další úsek cesty vedl převážně lesem bez výhledů kolem Alpské vyhlídky (vyhlídka zde ovšem žádná není). Kousek pod ní se nachází rozestavěná hvězdárna. Cestou dále to někteří vzali kolem horní stanice lanovky na Kramolíně. Majitelé GPS navigací si poté výhodně cestu zkrátili a vyhnuli se klesání až do obce Lipno nad Vltavou. Další úsek již absolvovali všichni, i ti méně zdatní. Náročnějším stoupáním jsme se dostali až k rozsáhlému a velmi půvabnému skalnímu městu pod vrcholem hory Luč a následně i na samotný vrchol hory s vyhlídkou zpřístupněnou žebříkem. Další úsek cesty nás zavedl zpět do údolí Vltavy do Loučovic (cestou někteří shlédli i další skalní útvary pod vrcholem hory Luč). Z Loučovic čekalo některé poslední výraznější stoupání dne na vrchol Vyklestilky, přičemž přístup na samotný vrchol byl pro mnohé překvapením – skoby a kramle by na Šumavě čekal opravdu málokdo. Odtud se i ti zdatnější jedinci různými cestami dostali na rozcestí pod Čertovou stěnou a následně krátkou odbočkou i na samotný vrchol Čertovy stěny s prudkým srázem s kamenným mořem klesajícím k Vltavě. Odtud to bylo již jen pár kilometrů do Vyššího Brodu, kde někteří absolvovali prohlídku zdejšího klášter.
7.5. 2012 Černý Kříž – Medvědí kámen – Jelení vrchy – Pernek – Ovesná – Nová Pec / Nová Pec – Rossbach – U Říjiště – Jezerní stezka – Plešné jezero – Plechý – Hraničník – U Říjiště – Nová Pec
Třetí den byla v plánu výše popsaná trasa, leč došlo k drobné změně, neboť autobusem se do výchozího místa nešlo dostat. Místo toho nás autobus dovezl do Nové Pece, odkud nás do výchozího místa dovezl vláček. Po cestě jsme shlédli nejprve památník posledního šumavského medvěda, následně expozici Schwarzenberského kanálu v lokalitě Jelení vrchy. Odtud nás čekalo stoupání na vrchol Perneku, jenž byl nejvyšším bodem této trasy (1 049 m). Za ním jsme procházeli dalším ze skalních měst Šumavy, načež jsme sestoupili do Ovesné. Zde někteří stihli vlak, ostatní čekala krátká procházka navíc po silnici uzavřené pro běžný provoz. Zlatým hřebem pak byl pohled z mostu u Nové Pece na Vltavu – doslova fotografický kýč – krásné osvětlení, krásná oblaka, co více si může srdce fotografa přát.
Ovšem ne všichni absolvovali výše popsanou trasu. Dva účastníci tohoto pobytu se vydali z Nové Pece na druhou stranu a hlavním cílem byl nejvyšší vrchol české části Šumavy – Plechý. I tato trasa byla velmi atraktivní a měla co nabídnout – krátký úsek kolem Schwarzenberského kanálu, Koňský vrch se skalními útvary na vrcholu, Plešné jezero či Plechý. Úsek od Plešného jezera po Plechý je v současnosti silně poznamenán působením kůrovce, ovšem je zajímavé, že to odnesli jen smrkové monokulturní porosty. Na Plechém byl místy ještě sníh a nehezký pohled na protější vrchol Trojmezné rovněž silně poznamenaný řáděním kůrovce. Z Plechého to byl docela prudký sestup, cesta byla poznamenána tím, že zde ještě nedávno ležel sníh. Krátký úsek vedl i po hatích. Od rozcestí Rakouská cesta to bylo několik kilometrů po asfaltu až na rozcestí U Říjiště, ovšem i zde se bylo nač koukat – potůček, malebné louky. Od Říjiště jsme to tentokráte vzali po žluté značce, jenž je přece jen o fous atraktivnější. Vede kolem horské bystřiny s mnoha půvabnými zákoutími, navíc zde nesmí cyklisté a tak člověk nemusí neustále někomu uhýbat a může si užívat krásu okolo na 100 %.
8.5.2012 Zlatá Koruna – Kleť – Krasetín
Již cestou domů jsme absolvovali ještě jednu túru, tentokráte na nejvyšší vrchol Blanského lesa – horu Kleť, jenž je díky vysokému vysílači na vrcholu jasně identifikovatelná na větší vzdálenost. Cestou nastal drobný problém, neboť původně zamýšlená cesta nebyla průjezdná pro náš autobus, ale naštěstí to znamenalo jen malé zdržení a pár kilometrů navíc. Od nádraží ve Zlaté Koruně se ti zdatnější vydali na výstup na vrchol Kletě, někteří přes Granátník s rozhlednou připomínající nejvíce ze všeho posed a Modrý obraz, někteří přes lokalitu s „zajímavým“ názvem Kokotín. Společným cílem obou skupin byl však vrchol Kletě s rozhlednou, vysílačem a světově proslulou hvězdárnou. Tam jsme potkali i ty méně zdatné, kteří šli na Kleť od spodní stanice lanovky v Krasetíně či se na vrchol vyvezli lanovkou. Na vrcholu bylo lidí opravdu hodně, výhled z rozhledny však byl zajímavý, ač Alpy byly viditelné jen náznakem. Zato Temelín byl jasně identifikovatelný… Z vrcholu Kletě nás čekala již jen cesta ke spodní stanici lanovky. Někteří ji absolvovali přímo pod lanovkou, někteří lanovkou, někteří po různých turistických značkách, někteří i mimo značky cestou necestou – každý si vybral tu svou cestu, jež se mu nejvíce zamlouvala. Ovšem nakonec všichni úspěšně došli až do cíle. Odtud nás pak autobus odvezl dlouhou cestou s „tankodromem D1″ zpět k našim domovům.
