1.6.2013 Szczyrk – Skrzyczne – Barania Góra – Czarne

Náš další výlet nás letos poprvé zavedl do skutečných hor a rovnou i do zahraničí – Polska. Cílem bylo navštívit dva nejvyšší vrcholy Slezských Beskyd – Skrzyczne a Baraniu Góru.
Již od rána nebylo počasí bůhvíjaké, místy pršelo více, místy méně, místy dokonce vůbec. Autobus nás zavezl ke spodní stanici lanovky na Skrzyczne. Zde ti méně zdatní vyčkali do zahájení provozu lanovky a tou se vyvezli na vrchol Skrzyczného. Ti zdatnější tento nejvyšší vrchol Slezských Beskyd vyšlápli hezky po svých – na zhruba 4,5 km nastoupali přes 750 výškových metrů. Na vrcholu většina využila pohostinnosti zdejší chaty, pokochali se i nějakými těmi výhledy (mj. i na vrchol Lysé hory) a poté se všichni vydali po značené trase směr Malinowska Skala. Zde bych upozornil na poněkud přehnaně vysoké časy udávané na rozcestnících v zdejší oblasti… Kolem nás byly vidět rozsáhlé polomy, lesy jsou zde doslova mrtvé. Ale aspoň byly díky tomu takřka celou trasu nějaké ty výhledy (dokud se nepřihnala mlha a vše nezakryla). Úsek po Malinowskou Skalu vedl až na krátké stoupání v závěru převážně z kopce. Na Malinowske Skale si všichni prohlédli zdejší mohutný skalní výchoz a pokračovali dále po hřebeni (někteří si navíc odskočili k asi 1,5 km vzdálené jeskyni). V dalším úseku se střídala klesání se stoupáními, chůze po rovině příliš nebylo. Ti méně zdatní se pod vrcholem Gawlasi odpojili se základní trasy a po žluté trase sešli přes hřbet zvaný Cienkoów až do cíle trasy v Czarnem.
Ti zdatněšjší pokračovali dále po hřebeni přes rozcestí Magura Wiślańska až k delšímu stoupání, které nás zavedlo na druhý nejvyšší vrchol Slezských Beskyd – Baraniu Góru s volně přístupnou rozhlednou (bohužel výhledy odtud již prakticky nebyly žádné). Odtud se většina z nás vydala po modré značce sestupem kolem Biale Wiselki. Sestup to byl dosti příkrý, stezka byla hodně kamenitá, kolem nás les pralesovitého vzevření. Níže se pak stezka přimkla k toku Biale Wiselky, rozěířila se, ubylo kamení, ovšem zato přibylo bahna. Největší atrakcí tohoto úseku byly díky deštivému počasí hodně vodnaté Kaskady Rodla, které jsou nejvyššími vodopády Slezských Beskyd. Po prohlídce těchto vodopádů nás čekalo již jen pár stovek metrů bahenních koupelí a poté již jen chůze po asfaltu až k parkovišti na horním konci osady Czarne. Někteří si ještě odskočili prohlédnout nedaleko přehradu. Zpáteční cesta byla o dost prodloužena díky jednomu nezodpovědnému turistovi, díky němuž se autobus musel vracet zpět přes Szczyrk:(. Ovšem všichni si však z tohoto výletu zapamatují jen to dobré, na to špatné se časem zapomene. A je možné, že se tato trasa ještě někdy v našem plánu objeví  a my si užijeme její krásy v hezčím počasí.

Itinerář