Oblast Vrátné doliny jsme naposledy společně navštívili před několika lety těsně před velkou povodní, která zde udeřila. Zatímco při této poslední návštěvě nám počasí příliš nepřálo, dnes tomu bylo přesně naopak – sluníčko svítilo, obloha byla takřka bez mráčků…
Od chaty Vrátna se většina účastníků vyvezla na hřeben lanovkou, pouze cca 10 osob (z celkových 45 výletníků) si vyšlápla na hřeben poctivě po svých. „Pěší sekce“ zvolila pro výstup většině značenou trasu vedoucí do sedla Za Kraviarskym, odtud do sedla Bublen, na Pekelník, nejvyšší vrchol celé Malé Fatry Velký Kriváň a následně do Snilovského sedla. Tam došla i menší část „pěší sekce“ přímo pod lanovkou a většina se sem vyvezla pohodlně lanovkou. Většina z lanovkářů ovšem přišla o krásné výhledy na Malý Kriváň a další pokračování hřebene směrem na západ z vrcholu Velkého Kriváně, kde bylo lidí jako much.
Ze Snilovského sedla jsme již všichni pohodlnou a nenáročnou značenou cestou pokračovali po hřebeni směrem na východ. Takto jsme pohodlně zdolali vrcholy Chleb, Hromové, 2 vrcholy Sten a Poludňový grúň, přičemž nás po celou dobu provázeli i přes teplé počasí nádherné výhledy od beskydské Lysé hory až po Tatry. Čím dále jsme byli od horní stanice lanovky, tím ubývalo dalších turistů na značené cestě. Z Poludňového grúně následně část z nás sestoupila velice strmou sjezdovkou k Chatě Na Grúni a odtud již pohodlnou lesní cestou až do Štefanové.
Na zbylou část ovšem čekal nejprve výraznější sestup do Stohového sedla, v jehož okolí jsme se na chvíli schovali v lese. Z rozcestí nad samotným sedlem se část z nás vydala po v zimě uzavřené žlutě značené trase traverzující vrchol Stohu do sedla Medziholie. Ostatní však v souladu s plánem pokračovali dále na Stoh. Kdo Stoh zná, tak ví, jak je výstup strmý a většinou i značně klouzavý. Naštěstí my jsme měli v nejhorším úvodním úseku sucho a takřka bez bláta, takže se nám stoupalo přece jen snáze. Po vystoupení nad horní hranici lesa nás čekal sice stále dosti strmý, ale již o poznání příjemnější výstup na samotný vrchol Stohu. Na tomto úseku naše oči doslova jako magnet přitahoval v tento den uzavřený skalnatý Velký Rozsutec. Na vrcholu Stohu jsme si všichni ti, kteří došli až sem, zaslouženě odpočali a pokochali se poslednímí dalekými výhledy dnešního dne.
Ze Stohu nás čekal strmější sestup do sedla Medziholie – zpočátku otevřeným terénem, v závěru opět lesem. V samotném sedle tvořeným rozsáhlou loukou jsme se opět pokochali krásou Velkého Rozsutce a vydali se na závěrečný zhruba hodinový sestup vedoucí převážně lesem, který nás dovedl do cíle všech těch, kdo se zúčastnili tohoto podařeného výletu – osady Štefanová. Zde jsme všichni úspěšně tento nádherný výlet ukončili.
